Když se před několika lety točilo Hunger games, nikdo netušil, že se jednoho dne Hladové hry doopravdy uskuteční. Už se bude odehrávat několikátý ročník Hladových her, kterým vás bude provázet tato kniha.
Kniha inspirována filmem i knihou Hunger gam...
Celý den proběhl naprosto normálně. Teď se chystám jít spát, když ale pomyslím na to, že zítra je možná poslední den co jsem živá, skoro se zhroutím, v tom do pokoje vešel martinus. Martinus Hned co jsem viděl toho brečícího andílka, musel jsem jí hned obejmout. Mám jí rád, co rád, víc než to. Jenže ona stejně moje nikdy nebude, ještě víc si budu vyčítat to, že já jí v aréně vůbec nepomůžu. Ani jsem si nevšiml, ale můj andílek usl. Počkat co? Můj? Martinusi ona tvoje nebude, určitě chce Marcuse, jako všechny ostatní. Pryč svědomí, chci si užít aspoň teď to, že s ní mohu být. Pomalu jsem jí položil na postel, tak aby se nevzbudila, stoupl jsem si a sundal si tričko, možná vám to příjde divný, ale já prostě s trikem neusnu. Ležel jsem u ní a pozoroval jak spí, byla tak roztomilá, tohle je jeden z mála momentů, kdy není zlá a nepříčetná, ale je možné, že pozítří už jí ztratím. Nechci nad tím přemýšlet, tak jsem zavřel oči a pokusil se usnout, co se po nějaké té chvilce povedlo. Ráno- Emily Vzbudila jsem se a vedle mne ležel blonďák, kterého až moc dobře znám, vlasy měl do všech stran. Byl roztomilý, když spal. Musela jsem se na něj furt dívat. Ráno- Martinus Když jsem se probouzel, měl jsem pocit, že se na mě někdo dívá, když jsem otevřel oči, tak se to jen potvrdilo, koukala na mě svýma hnědýma očima, usmívala se, byla tak krásná a tak zranitelná. Emily Dnešek je poslední den tady, večer spíme u arény a ráno vše začne. Dnes se ještě jednou pořádá přehlídka splátců, pojedeme po ulici splátců v nějakých oblecích, co nám připravili naši vizážišté. Upřímně netěším se, uvidí mne celý kapitol.
Připravuji se na přehlídku splátců, s Martinusem jsem se za celý den viděla jen jednou. Najednou můj vizážista někam odešel, když se vrátil, držel šaty, skoro stejné jako měla Katniss v Hladových hrách. „Jelikož mi tyto hry příjdou jako zbytečnost, tak jsem si dal práci s tím, aby jsme vyslali signál. Lidé o tobě říkají, že jsi hodně podobná Katniss a tímto, těmito šatami, zapálíme malinký plamínek naděje lidí z krajů. Šaty budou také hořet, vymluvíme se na to, že se ve vašem kraji těží černé uhlí, kterým se později topí." „Ale vždyť nás za to potrestají."„Já do toho klidně půjdu, jelikož jsou lidé už těsně před vzpourou a tebe pokud jsis nevšimla, za to potrestali už v den sklizně." Když řekl tyto slova, došlo mi to, říkal to přesně jak to je. „Nemusíš se bát, stačí se držet plánu a při večerním pořadu je zaujmout."„Ale to já neumím."„Mě jsi zaujmula, buď sama sebou a uvidíš jak to půjde samo."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Stojím před vozem, který s námi přejede skrz uličku splátců. Už jsem viděla i své "protivníky", nikdo mi nijak zajímavý nepřišel. Martinus se s nimi hned začal bavit, asi aby získal spojence, já nikoho takového nechci. Nastupujem na vozík a rozjíždíme se. Zatím jsme pod střechou, před námi je jedenáct dalších koňských spřežení. Když jsme tak v půlce, lidé stále šílí. Martinus začal mávat, lidé jakoby zešíleli ještě víc. Najednou se otočil na mne, usmál se a chytil mě za ruku. Škubla jsem sebou, ještě že mě držel tak pevně, jinak bych asi spadla. „Bude se jim to líbit neboj." Usmál se ještě víc. Zvedl naše ruce do vzduchu, lidský křik zesílil asi na nejvíc jak to šlo. Dojeli jsme nakonec, prezident se chystal na každoroční proslov. „Dámy a pánové, klid prosím. Ano, ano chápu vás, všichni jsou kouzelní, ale teď k proslovu. Nezbývá mi nic víc než jen říct: Úspěšné hladové hry a kéž vás vždy provází štěstěna."
Vše je za námi, tedy vše, ještě nás čeká večerní rozhovor, ale toho už se nebojím.
Ahoj🔒 Tak po dlouhé době i tady🤷🏻♀️ Je tu vůbec někdo? Má cenu pokračovat?
