Tři týdny. Tak dlouhou jsem tady zavřený. Nedali mi pořádně najíst a jen občas dostávám napít, abych neumřel. S čím by si pak hráli, že? Před chvílí odešli. Hlavu mám sklopenou a tečou mi slzy. Bolí mě celé tělo. Najednou se dveře s prásknutím rozevřely a mě oslepilo světlo. ,,Prosím. Už, ne." Špitl jsem a vypustil jeden jediný osamocený vzlyk. ,,Už jsi v bezpečí chlapče. Už bude jen dobře." Konejšil mě neznámí muž, zatím co někdo jiný mě rozvazoval. Hned jak provazy povolily jsem se z předklonu řítil k zemi a začínal ztrácet vědomí... Adrenalin vyprchal... Už je konec. A opravdu. Tato myšlenka se mi potvrdila, když jsem se vzbudil v nemocnici. Při mém lůžku seděla máma se ségrou. ,,Je vzhůru!" Vyjekla Ashley, když to zpozorovala. Obě mě obejmuli až jsem musel zakňučet. Všechny ty rány boleli jako čert a ještě k tomu se mi otevřeli všechny rány od tebe, Jayi. Bolel by tě pohled na mě? Nebo bys byl mou bolestí potěšen? Byl bys mnou znechucen? Matka se sestrou museli odejít, ale slíbili, že druhý den zase dorazí. Doktor mě vyšetřil. Budu tu ještě dva týdny.
ČTEŠ
Poslední nářek
Short Story[Short story] Byl milý a nevinný, ale lidi z něj udělali zrůdu. Není vhodné pro slabší povahy... Příběh obsahuje: Sebepoškozování, násilí, smrt a další věci, co by nemuseli slabším povahám udělat dobře... Tímto jste byli varováni a tedy nenesu žádno...
