Nathaniel (naposled pak zas Jay)
Nezvládal jsem to. Musel jsem pryč. Oprostit svou duši od těla a zmizet neznámo kam. Bylo to horší. Zvedali výši šoků, prášků po kterých mi nebylo dobře... Až jsem to nevydržel. Když přišel jeden z doktorů, nenápadně jsem mu ukradl z kapsy klíček. Když byla noc... Utekl jsem do kuchyně. Našel jsem tam něco, co jsem potřeboval. Našel jsem tam skleněnou mísu. Spolu s ní jsem se vrátil do bílého pokoje. Kazajka, co ležela v pozadí pokoje nepovšimnutá mi sloužila jako podsedák. Vždy jsem se z ní dostal, až přestali s pokusy mě do ni znovu navléci. Třísknul jsem sklem o zem. Rozpadlo se na malé střípky. Zoufale jsem jeden popadl a pořezal si žíly. Jenže z toho jsem se už jednou dostal. Nehodlal jsem být tak neopatrný jako kdysi. Nabral jsem si plnou hrst průhledných kousků všech tvarů a velikostí. Nacpal jsem si je do ústní dutiny, kde okamžitě začali řezat. Bolest mi už, ale byla v tu dobu cizím pojmem. Silou vůle jsem polkl. Sklo škrábalo mé tělo zevnitř. Ničilo ho, ale mě to navadilo. Ulehl jsem do zbytku skla a začínal se svíjet v bolestech. Omlouvám se, Jayi. Miluju tě. Byla má poslední myšlenka.
ČTEŠ
Poslední nářek
Short Story[Short story] Byl milý a nevinný, ale lidi z něj udělali zrůdu. Není vhodné pro slabší povahy... Příběh obsahuje: Sebepoškozování, násilí, smrt a další věci, co by nemuseli slabším povahám udělat dobře... Tímto jste byli varováni a tedy nenesu žádno...
