XXIII.

365 27 0
                                    

Přestal jsi mluvit, jíst... Svou celu jsi počmáral mím jménem  ve spojení s chybíš mi nebo miluji tě. Nemohli tě tam trpět. Dali tě do psychiatrické léčebny. Žil jsi tam... Nějakou dobu... Jenže oni tě nemohli vyléčit. Ty jsi byl v pořádku... Ale tvá psychika nebyla schopná unést takový stres. To oni to zavinili a né ty. Ty jsi prostě žil. Nebo by pro ně snad byla polehčující okolnost tvá smrt? To, že by jsi tam tehdy umřel, protože by ses nebránil? To, že bych byl dnes mrtvý taky bez tvého zakročení? Bez toho co jsi udělal? Měli tě za zrůdu... Místo toho jsi byl hrdina. 

Poslední nářekKde žijí příběhy. Začni objevovat