Od teď z pohledu Jaye
,,Nathanieli?!?!" Zaječel jsem znovu a zabouchal na dveře. Vím, že jinam nešel. ,,Chápu, že mě nechceš vidět, ale chci si je promluvit!" Křiknu přes dveře. Jenže najednou se z pod dveří vyvalilo trochu vody. Byla rudá jako, když do ni nalejete šťávu, ale samozřejmě mi došlo, že tohle šťáva nebude. Začínal jsem panikařit, ale urychleně jsem zavolal na záchranné složky. Do 5 minut tady byly a dostaly se přes dveře. Všude po zemi byla ruda voda. Připomínala mi barvu světlé růže, co jsem kdysi Nathanielovi daroval. Bylo to před oným incidentem. Incidentem kdy jsem ho zničil. Proč mi nedošlo jak moc bude trpět? Proč jsem to udělal někomu na kom mi záleželo? A proč jsem to vůbec udělal? Proč zrovna Nathovi? Byl jsem idiot. Zničil jsem ho. Nebyl jsem tu pro něj. Běžel jsem podle barvy vody až do koupelny, kde Nath ležel v rudé koupeli. Jeho ruce byly pořezány a oblečení se lepilo na jeho mnou zohavené tělo. Náhle jsem litoval veškerých svých činů. Kdybych se tenkrát neopil. Kdybych počkal. Věděl jsem, že Nath není připraven. Byl tak nevinný. A já jeho bělavou nevinnost pohřbil. A z fámů, co jsem zaslechl a televizních novin jsem zjistil i co se s ním dělo v dobu jeho nepřítomnosti ve škole. Doufám, že ti neřádi v té cele schnijí. Ostatně já bych tam měl být s nimi.
ČTEŠ
Poslední nářek
Short Story[Short story] Byl milý a nevinný, ale lidi z něj udělali zrůdu. Není vhodné pro slabší povahy... Příběh obsahuje: Sebepoškozování, násilí, smrt a další věci, co by nemuseli slabším povahám udělat dobře... Tímto jste byli varováni a tedy nenesu žádno...
