XXX. (Epilog)

481 43 12
                                    

Zařídil jsem ti pohřeb, Nathanieli. Byl jsem tam jen a jen já. Něco takového by jsi si přál, že? Jenže ani můj svět bez tebe nemá smysl... Ale o tvém hrdinství a o tom, jak z tebe udělali zrůdu, by se mělo vyprávět, klidně i po generace. Proto dopisuji tyto řádky, před svou vlastní smrtí, která nastane hned po dopsání posledního slova. To je můj odkaz. Odkaz poukazující na nespravedlivost života. Příběh o tom, jak z anděla dělali démona. O tom, jak báječný jsi. Proto by se tento svazek měl vydat, aby lidi pochopili, že i když se prohlašují za nejchytřejší rasu, jsou hodni maximálně titulu zvěře.

Poslední nářekKde žijí příběhy. Začni objevovat