Již několik hodin sedím před dveřmi, co vedou na operační sál. Když po dlouhé době vyjde jeden z doktorů, celý od krve a s neutrálním výrazem, mám pocit, jako by se mi zastavil dech. Nemohl jsem dýchat a jediné, co jsem v tuto chvíli zvládnul, bylo se postavit a roztřeseným hlasem se zeptat na tu tíživou otázku: ,,Jak je na tom?" Modlil jsem se snad i ke svatému Petrovi, aby Nathaniel žil. Nesměl jen tak odejít. Zničil jsem ho... Dám ho znovu do kupy. Klidně se vzdám všeho, ale ať je Nathaniel v pořádku. Vzdám se všeho, ale jeho ne. Doktor otevřel pusu. Nastala chvíle upřímnosti. ,,Doktore!" Ozvalo se hlasitě a doktor se bez jediného slova rozutekl zpět na sál. A tak jsem čekal dál. ,,Zůstaň se mnou." Špitnu si pro sebe, když už je tam příliš dlouho. Tentokrát vylezl jiný doktor než tam ten. ,,Jak je na tom? Žije?" Vyhrknu na doktora několik otázek. Doktor se na mě podívá unavenýma očima. ,,Ten chlapec..."
ČTEŠ
Poslední nářek
Short Story[Short story] Byl milý a nevinný, ale lidi z něj udělali zrůdu. Není vhodné pro slabší povahy... Příběh obsahuje: Sebepoškozování, násilí, smrt a další věci, co by nemuseli slabším povahám udělat dobře... Tímto jste byli varováni a tedy nenesu žádno...
