Nathaniel
Stále se koukám na ruce od krve... Georgeovi krve. Já jsem nechtěl... Opravdu. Jenže to bylo nezvladatelné. George zrovna přišel z terapie, která očividně vůbec nepomohla. Akorát vypadal ještě více podrážděně než když odešel. Já jsem seděl na posteli, schoulen do klubka a uklidňujíc se myšlenkami na tebe, Jayi... Jenže George se nezdál spokojen s mím tehdejším stavem. Rychle se ke mně přihnal papodajíc mě za krk a zvedajíc do vzduchu. Dusil jsem se, popadl dech... Cítil jsem jak se mi dělají podlitiny na krku. Přitiskl mě ke zdi, aby mé utrpení zvětšil. Cítil jsem, že bez vzduchu už dlouho nevydržím. Z posledních sil jsem ho nakopnul do rozkroku. V záchvatu bolesti padnul k zemi a pustil můj krk. Zalapal jsem po dechu. George se zatím naštvaně zvednul. Funěl jako býk, kterého dráždilo něco rudého. Vzteky mu šla z nosu a uší snad i pára a na čele mu vyskočila žilka. Ze strachu jsem ho praštil lampičkou na nočním stolku, když se po mně rozeběhl. Chytil se za hlavu, ale má panika narůstala. Začal jsem do něj lampičkou mlátit hlava nehlava. Až když lampa byla na maděru, upustil jsem ji. Má tvář, tělo i ruce zdobily krůpěje Georgeovi krve. On sám ležel na zemi v kaluží vlastní krve s rozbitou hlavou. Pach krve se nesl celou místností. Začal jsem vyděšeně couvat zpět dokud jsem nezakopl o postel na kterou jsem spadl. Schoulil jsem se do klubka a třásl se. Po tvářích mi tekly slzy a otřásaly mnou vzlyky. A pak vešel do pokoje jeden z lékařů.
ČTEŠ
Poslední nářek
Short Story[Short story] Byl milý a nevinný, ale lidi z něj udělali zrůdu. Není vhodné pro slabší povahy... Příběh obsahuje: Sebepoškozování, násilí, smrt a další věci, co by nemuseli slabším povahám udělat dobře... Tímto jste byli varováni a tedy nenesu žádno...
