Zazvonilo na hodinu. Ani jsem se neobtěžoval se zvednout. Prostě jsem seděl a koukal na zem, protože pohled na tebe mi naháněl slzy do očí. ,,Pane Frostne... Kde jsem byl celý týden?" Zeptal se po chvíli profesor. ,,Nemocný." Špitnu bez zvednutí svého pohledu na něj s nezájmem. Profesor to tedy nechal s pokýváním hlavy plavat a ani neřešil, že mám kapuci nebo, že mu nekoukám do obličeje, když s ním mluvím. Obyčejně se začal věnovat výuce. ,,Bez tak s někým píchal." Šeptal někdo ve třídě. Další dýka. Sroloval jsem rty do úzké linky, ale snažil se dělat jako, když jsem nic neslyšel. Ty jsi se zatím na mě ani nepodíval. Bylo to dobře? Poslední hodinu jsme měli tělocvik. Musel jsem uvažovat jestli cvičit a ukázat své zničené tělo po tom, co jsi udělal a nebo se ulít. Nakonec jsem byl nucen zvolit první variantu, proto jsem zašel se všema ostatníma do šatny. Svlékl jsem ze sebe věci a odhalil tak kupu obvazů. Provrtaval jsi mnou pohled. Byl jsi spokojen s tím, co si viděl? Se svým dílem? Protože mě to bolelo, Jayi. Proto jsem na sebe rychle navlékl dlouhé tepláky a tričko s dlouhým rukávem. Nezapomněl jsem si mikinu s kapucí, abych se měl za, co skrýt. ,,Musí být hodně prodejný." Zašvitořil někdo z mích spolužáků. Bolelo to víš?
ČTEŠ
Poslední nářek
Krótkie Opowiadania[Short story] Byl milý a nevinný, ale lidi z něj udělali zrůdu. Není vhodné pro slabší povahy... Příběh obsahuje: Sebepoškozování, násilí, smrt a další věci, co by nemuseli slabším povahám udělat dobře... Tímto jste byli varováni a tedy nenesu žádno...
