,,Už se tě nevzdám. Slibuji. Budu po tvém boku. Budu tvou oporou. Kamarádem, rodinou... A pokud mi to bude dovoleno, tak i přítelem." Slíbím se vzlyky. Nathanielova ruka mě s těžkostí pohladí po vlasech až k tváři. ,,Jsi naprostý debil..." Konstatoval. Bodlo mne u srdce, ale věděl jsem, že má pravdu. ,,Ale kde by byl svět bez takových podivínů jako jsme my dva?" Usmál se. Celý dojem kazily snad jen hadičky pomáhající Nathovi s dýcháním a silná vrstva obvazů. ,,Bože Nathanieli." Rozbrečel jsem se znovu. ,,Ty musíš být snad anděl." Vydám mezi vzlyky nesrozumitelně v jeho klíně, kde pláču jako mimino. Nathaniel mě jen s úsměvem víská ve vlasech. ,,Musíme zavolat doktora." Vzpomenu si a zmáčknu knoflík na přivolání sestry. Ta za chvíli přiběhne a šokována situací před sebou se rychle zastaví. ,,Dojdu pro pana doktora." Hlesne a zase vyběhne.
ČTEŠ
Poslední nářek
Short Story[Short story] Byl milý a nevinný, ale lidi z něj udělali zrůdu. Není vhodné pro slabší povahy... Příběh obsahuje: Sebepoškozování, násilí, smrt a další věci, co by nemuseli slabším povahám udělat dobře... Tímto jste byli varováni a tedy nenesu žádno...
