XIV.

482 35 0
                                    

,,Nathanieli!!!" Zařval jsem zoufale a snažil se černovlasého chlapce probrat, ale po chvíli mě od něj odtáhla policie a chopila se toho záchranná služba. Jenže hned, co mu změřil jeden puls zavrtěl hlavou. Znamenalo to jediné. Nathaniel mě opustil. Už tu není. Je pryč. Vypnuli vodu a vytáhli z ní černovláska. Musel se příšerně trápit. Avšak vytáhli ho urychleně z koupele a snažili se ho zachránit, abych nemohl říci, že se o to aspoň nepokusili. Roztrhli jeho tričko a ukázali tak jeho bolest. Jizvy po řezných ranách, biči, ale i cigaretách. Do očí mi vhrkly slzy. Vyptávali se mě na Nathanielovo jméno a různé věci. Řekl jsem jim, co chtěli. ,,Čas úmrtí 14:37 23.4.2018." Hlesl jeden ze záchranářů. ,,Už mu nebylo pomoci." Zakroutil jiný hlavou mím směrem. ,,Na stole jsem našel tyto tři obálky. Jsou nadepsaný." Pronese jeden z policie. ,,Komu?" Zeptá se ten, který mě drží. ,,Jay Choi. Druhá je určená pro Johna Kinga, Emily Stethnovou, Williama Rogerse a Zoe Haintrovou. A třetí pro jeho zesnulou matku a sestru." Pronese prohlížejíc si obálky. ,,Já jsem Jay Choi." Hlesnu tiše.

Poslední nářekKde žijí příběhy. Začni objevovat