XII.

505 32 0
                                    

Odemkl jsem dveře a vešel do svého domova. Jenže tohle už není můj domov. Ne bez nich. Ony to tu dělali domovem. Teď už je to jen místo plné vzpomínek. Bolestných vzpomínek. Sebral jsem tedy poslední kousky odvahy a vzal do ruky papír a tužku. Popsal jsem tři papíry a zabalil je do obálek, které jsem popsal. S těžkým srdcem jsem se odšoural do koupelny. Popadl jsem svou jedinou věrnou přítelkyni a zalezl do vany, kde jsem zapnul vodu a bylo mi úplně jedno, že jsem oblečen. Vytáhl jsem rukávy po loket a přiložil žiletku ke kůži. Přes celé předloktí se táhla hluboká rána. To samí jsem zopakoval na druhé ruce. Cítil jsem jak ze mě odtéká život. Rad bych ještě jednou vás spatřil. Jenže vy dvě jste šli do nebe. Mami vždy jsi chtěla všem pomoct a ty Ashley... Milovala si vypomáhání ve školkách. Obě jste měli dobré srdce. Jenže já se svými hříchy půjdu do pekla. Muluju vás a vždy budu. Život ze mně zrovna pomalu odchází, když se ozve zaklepání na dveře. ,,Nathe?!" Pročpak si přišel, Jayi? ,,Sbohem." Hlesl jsem a má duše opustila mou životnou schránku.

Poslední nářekKde žijí příběhy. Začni objevovat