Nathaniel
Odvezli mě. Říkal jsem si, že to bude lepší. Tam... Ale raději bych cítil ty kopance, naražená žebra, roztrhlý ret a možná byl ještě párkrát znásilněn než to, co přišlo po tom. Odvezli mne na psychiatrii. Prý nezvladatelný. Prý poškozený. Prý pošahaný. Začali léčbu. Z počátku jsem byl na pokoji s nějakým Georgem. Z počátku, ale vypadal mile. Ani jsem nevěděl, jak hluboce první dojem klame. George byl agresivní maniak. Hned druhý večer mě přivázal k posteli prostěradlem. Neptejte se mě jak, ale bylo to tak. Řádně se vždy napřáhl a udeřil pěst do břicha, žeber, ale i rozkroku a pokud jsem vydal nějaký zvuk, dostal jsem další. Mé břicho tedy zdobily různobarevné modřiny. Častokrát mě škrtíval až jsem měl podlitiny na krku. Byl zázrak, že jsem ještě žil... Nedá se tomu říci 'žít'. Spíše jsem přežíval. Na sezeních mě nemohli pochopit. Kdo by krom tebe mohl, Jayi? Sezení, ale nepomáhali a George byl čím dál agresivnější, surovější. Chovali se ke mně jako ke zvěři. A tak jsem začal pociťovat, já se mé reflexi stávaly jako zvířecí, ale z laně jsem se stal dravou šelmou. Stal jsem se neovladatelným. Byl jsem vskutku jako zvěř. Klidná, když ji necháváte být, ale když se cítí ohroženě... Zabil jsem George, abych se ochránil. Musel jsem přežít. Pro tebe Jayi.
ČTEŠ
Poslední nářek
Povídky[Short story] Byl milý a nevinný, ale lidi z něj udělali zrůdu. Není vhodné pro slabší povahy... Příběh obsahuje: Sebepoškozování, násilí, smrt a další věci, co by nemuseli slabším povahám udělat dobře... Tímto jste byli varováni a tedy nenesu žádno...
