,,Nechal jsi mě tu samotného." Vzlyknu a klesnu na kolena. Po kolenou jsem se připlazil k Nathovi. ,,Prosím... Zůstaň tu." Hlesnu, když si ho přitáhnu do náručí a přejedu mu dlaní po tváři. Najednou zaslechnu slabí dech. ,,Dýchá! Ještě dýchá." Doktoři se k Nathanielovi přihrnou. ,,Ten chlapec opravdu dýchá! Jedeme. Naložte ho. Ty jedeš s námi." Všichni tedy naskáčeme do sanitky, kde mu už dávají transfuzi, aby mu dodali krev a zafixovali rány. ,,Když jsi ho zvedl, uvolnil jsi mu dýchací cesty. Bez tebe by jsme ho odsoudili k smrti, když mohl žít. Díky, chlapče." Řekl jeden z doktorů, když jsme přijížděli k nemocnici. ,,Stačí mi jen, když bude žít." Pohladím Natha po vlasech. Jeho tvář je bledá, ale za to klidná. K dýchání mu pomáhá maska a krev mu uměle pumpují do žil. Jeho srdce stále bije. Slabě... Ale bije. A jsem si jist, že podle jeho dopisu, bije pro mě. Ani si to nezasloužím. Nezasloužím si tvou lásku. Tak čistou, procítěnou a hlubokou, že by byla překonat snad všechno. A to se taky stalo. Tvá láska byla silnější než nenávist, kterou bych si od tebe zasloužil... Překonala i tvou vlastní smrt. Překonala tvé utrpení a ztrátu. A i když tě tvé utrpení dohnalo až ke konci, v mích očích si ten nejsilnější ze všech. Přišel jsi o všechno na čem ti kdy záleželo a přes to jsi se nevzdal sám sebe. Jsi báječný, Nathanieli.
ČTEŠ
Poslední nářek
Povídky[Short story] Byl milý a nevinný, ale lidi z něj udělali zrůdu. Není vhodné pro slabší povahy... Příběh obsahuje: Sebepoškozování, násilí, smrt a další věci, co by nemuseli slabším povahám udělat dobře... Tímto jste byli varováni a tedy nenesu žádno...
