Charlie's Memories {Teen wolf- The Vampire diaries/CZ}

#14

Ráno jsem vůbec nestíhala naštěstí doběhnout do školy na první hodinu pro mě nebyl zase takový problém. 

Celý den byl hrozně zpomalený. Učitelé mi připadali jako zombi a většina studentů jako lidé s doslova vygumovaným mozkem.

Neměla jsem ani chuť k jídlu takže místo oběda jsem šla rovnou domů kde jsem si vlezla s učením do postele.

Vyruší mě zvonek. Zvedám se z postele zcházím dolů a pomalu otvírám.

„Isaacu? Co tady děláš?”

„Můžeme si promluvit?” S povzdechem ho pustím dovnitř a jdeme nahoru ke mě do pokoje.

„O co jde?” začnu si z postele schovávat učení.

„Chci aby si mě i Allison odpustila a musí být něco čím by se dalo nebo nějaký způsob jak bys nám mohla odpustit”

Zarazím se a otočím k němu „Máš pravdu něco přece jen je” 

„A to je?”

„Vraťte mi Bretta a Lori potom budu dělat jako by se nikdy nic nestalo”

„Vždyť to je nemožný! ” zvedne na mě hlas.

„Přesně tak! To ti taky stále dokola opakuju! Tobě možná odpustím jednou jen nevím kdy ale ji nikdy chápeš?! Vždyť dělá všechno proto aby jsem vás dva měla na očích spolu a neříkej, že sis toho ještě nevšiml! Prostě ne a teď vypadni!”

„Nikam nejdu dokud nám neodpustíš!” 

Vezmu si ze židle bundu a jdu dolů. 

„Co chceš teď jako dělat Charlie?! Co?!” jde za mnou.

„Jít od tebe co nejdál!” zabouchnu za sebou dveře.

Už je tma a docela i zima. Rychlím krokem se vydám pryč od domu a po cestě si obléknu bundu. Setřu si slzy a sednu si na lavičku.

Dlaněmi si zakryju obličej a sklopím hlavu při čemž začínám plakat. 

Vracím se pomalu zpátky domů s rukami v kapsách a sklopenou hlavou ještě, že táta nebyl doma. Zvednu hlavu a rozhlédnu se. Zaregistruju na cestě postavu a rozhlédnu se jestli odněkud nejede auto.

Trochu zaostřím a poznávám Bretta okamžitě mě napadne, že je to zase jen vidina protřu si oči ale pořad tam stojí a natahuje ke mě ruku.

Zůstanu stát jako opatřená a na prázdno polknu. Vydám se pomalu z chodníku na cestu, přecházím po prostředí silnice a natáhnu k Brettovi ruku.

„Charlie!” uslyším za sebou známý hlas a otočím se.

Isaac běžím ke mě nechápu vůbec proč otočím se zpátky na Bretta a už tam není teď opravdu nic nechápu jsem zmatená. Všímám si světel auta když mě Isaac sráží k zemi na trávník. 

Zapřu se lokty o zem a podívám se za autem Isaac se sklání nade  mnou a popadá dech se sklopenou hlavou. Zapírá se rukama aby mě nezalehl.

Lehnu si na chladnou zem a zhluboka se nadechnu „Zachránil si mi život” dám si ruku přes oči a snažím se znovu pochopit co se právě stalo. Už jsem ho zase viděla. 

„Jo nemáš zač” zvedne se a rozhlédne okolo „Co tě to sakra napadlo jen tak lézt na cestu?”

Podívám se na něj podává mi ruku aby mi pomohl na nohy. Chytnu se ho a postavím se zpět na nohy „Viděla jsem Bretta” sklopím pohled k zemi. 

„Ty si vážně šílená” předkloní se a zapře rukama do kolen přičemž stále popadá dech „Zachránil bych tě klidně znovu a znovu tolikrát aby si nám už konečně odpustila”

„Jo? Tak to bys mě mohl zachraňovat až do konce života a ani na smrtelné posteli bych vám neodpustila” poplácám ho po rameni.

Půjčí mi svou mikinu a jde se mnou domů. 

„Můžu ještě dovnitř?”

„Běž už radši domů” odemknu si a zavřu za sebou dveře, které zase zamknu.

Vyběhnu rychle nahoru kde si pečlivě zavřu okna a lehnu si do postele. Co to sakra dělám se svým životem? Kéž by tohle všechno bylo jen sen jenom obyčejný dlouhý sen.

Zase si sednu vezmu si pyžamo a jdu do sprchy. Vyjdu ven a jdu do tátova pokoje kde si půjčím nějakou knihu a vracím se do postele.

Přikryju se peřinou a v obsahu si vyberu název, který mě nejvíce upoutá a to Oiwa. Nalistuju stránku 237 a začínám číst je to natolik silný příběh, že nedočítám a radši jdu spát.

Ráno když přijdu do školy všichni jsou nějací tiší. Přicházím ke Scottovi se Stilesem „Co se stalo?”

„To Isaac a Allison” odpoví Scott.

Zarazím se „Co je s nimi?!”

„Zmizeli a víš co po nich zůstalo u Allison v pokoji za slovo na zdi ? AWIO a nikdo neví co to je” odpovídá Stiles.

„Jsou prostě pryč? Někdo je unesl?”

„Přesně tak a je to jedině dobře” ozve se za námi Lydie.

Po škole se jdeme podívat do Allisonina domu kde u ní v pokojo na zemi leží Isaacovi tričko a postel je rozházená opravdu nechci myslet na to co se tady sakra stalo.

Podívám se na velký nápis na zdi. Chvilku si ho prohlížím a zarazím se „Je to naopak”

„Co?” všichni se na mě podívají.

„Není to AWIO ale OIWA je to japonská legenda včera večer jsem ji našla u táty v knihovně”

Po cestě k nám jsem jim vysvětlila, že jsem to četla ale nedočetla. Odemykám a všichni vcházíme do dovnitř. Zamíříme do mého pokoje všichni tři si sedají na mou postel já na židli k mému stolu otevřu knížku a začínám číst nahlas.