Charlie's Memories {Teen wolf- The Vampire diaries/CZ}

#8

Vstávám hodně brzo ráno. Vylezu z postele vytahuji si ze skříně černé legíny bílé tričko a ještě jedno tmavě červené tričko.

Bílé tričko si následně schovávám do batohu a tmavě červené si společně s legíny oblékám. Rychle si v koupelně vyčistím zuby, rozčešu vlasy a dám si je do culíku. Do batohu si schovávám mobil s klíčemi a potichu scházím dolů.

V chodbě si obouvám tenistky vezmu si skateboard opřený o zeď a zavírám tiše dveře. 

Vcházím do školy a chodbou procházím ke své skříňce kde si schovám batoh a vydám se ke kabinetu Monroové. Zastavím se u dveří a zaposlouchám jestli je někdo uvnitř kabinetu popřípadě kolik jich je.

Rozrazím dveře a vydám se směrem k Monroové. Rychle začne hledat něco pod stole, jenže ještě dřív po ní skočím přes stůl a srazím ji i s židlí na zem. Změním se.

„Nebyla byste teď raději kdyby jste ten večer nedala příkaz k zabití Bretta a Lori!?"

Vrazím ji pěstí vytasím drápy a začnu na ní vrčet.

„Charlie! Zbláznila ses?!” Isaac mě zezadu chytne a odtáhne od ní dál kde sebou začnu cukat, abych se dostala z jeho sevření. 

„Sakra Charlie vzpamatuj se!” zvýší na mě hlas. Celá se chvěju a pomalu se mi podlomují kolena.

„Ona je zabila. Zabila je!” opět začínám vrčet.

Isaac mě rychle odvede pryč přičemž se vracím zpět do své lidské podoby.

„Chci domů já chci domů nechci tady být. Já nechci!” posadím se v učebně ke stolu na židli.

Isaac si dřepne přede mě a schovává mé ruce do svých dlaní.

„Charlie poslouchej mě. Tohle nemůžeš dělat to, že ji zabiješ ti jen zbytečně udělá problém. Tohle prostě nesmíš rozumíš mi?” zadíval se na mě.

Kývnu sklopím pohled zemi a chvilku na to mi začínají po tváři stékat první slzy.

Isaac mě před začátkem vyučování odvezl domů a táta se rozhodl ze vteřiny na vteřinu, že zůstane kvůli mě doma. Měla jsem tak úžasný život skvělého tátu, přítele a kamarádku a to mi bohatě stačilo k tomu, abych byla naprosto šťastná, ale ona se stejně jako táta ze vteřiny na vteřinu rozhodla zhasnout životy dvou vlastně nevinných a to mě užírá asi nejvíce.

Vyjdu nahoru kde za sebou v pokoji bouchnu dveřmi a usadím se na postele. Za chvilku přichází táta a zaklepe.

„Charlie můžu dovnitř?”

„Můžeš”

Otevře vejde dovnitř sedá si vedle mě. 

„Děláš mi starosti a nejsem jediný tak stejně děláš starosti Scottovi, Allison, Isaacovi dokonce i Aidenovi a Ethanovi”

„Počkej Aidenovi a Ethanovi?”

„Občas se tady zastaví a ptají se na to jak se ti daří”

Zvednu pohled ze země na tátu „Tati já...  měla jsem skvělý život měla jsem skvělého tátu, přítele a tu nejlepší kamarádku na světě, a jen protože se jedna ženská rozhodla ten večer zhasnout dva životy vlastně skoro nevinných si mi zbyl jen ty ten nejlepší táta na světě ale jinak se celý můj život pomalu hroutí až možná na” zarazím se.

„Líbí se ti, že?”

„Já... Já myslím, že ano líbí”

„Tak tomu dej šanci a nevracej se k minulosti. Napadlo mě i, že možná by bylo lepší kdyby si začala chodila na sezení k Deatonovi co ty na to?”

„To by bylo skvělý” usměju se.

Na večeři táta udělá mé oblíbené Waffle a oba si dáme před spaním kakao u televize.

Je na čase začít něco dělat hodit za hlavu starý život ve, kterém jsem vlastně už teď i sama a chytit se té nové příležitosti na to být zase šťastná. Je jasné, že na to co se stalo před několika týdny nikdy nezapomenu ale potřebuju jít dál jinak se jich nikdy nezbavím a skočím jako odpadlík.

Další den ráno musím vstávat hodně brzy jelikož mě coach bere jako náhradníka na přespolní běh. Všechno už mám sbaleno a táta mi pomáhá s vlastně docela lehkou taškou do auta jen ho ten včerejšek vzal asi více než mě a chce mi prostě pomáhat jak je bude moct.

Sedím před Scottem a Stilesem.

„Scott vůbec se ti to nehojí”

„Stiles má pravdu když je to zranění od Alfy někdo ti musí pomoct věř mi, že s tím nějakou tu zkušenost mám”

„Zahojí se to, určitě”

„Když myslíš” odfrknu.

Opřu si hlavu o sklo okýnka a nohy si natáhnu přes celou délku sedadla.

Podívám se na Scotta „Slyšíš to?”

„Jo Boyd”

„Rychle běž tam”

Scott se okamžitě zvedá a jde za nimi. Zatím co mluví s Isaacem a Boydem otočím se na Stilese.

„Ty Stilesi ví Scott, že jedou Lydie a Allison celou cestu za námi”

„Ne na tuty neví zase tak ostražitý a všímavý jako my dva není”

„A to je to vlkodlak kdo by to do něj řekl” zasmějeme se.

Netrvalo dlouho a přišli další problémy Scott opravdu nevypadal dobře a Allison přesvědčila Stilese aby něco vymyslel. To, že to neskončí dobře mi nikdo nemusel říkat dvakrát.

Jakmile coach zamítl Stilesův návrh abychom zastavili na pumpě přišlo něco ještě mnohem horšího. Společně s námi jel v autobuse kluk, kterému z autobusů a nejspíše celkově z cestování nebylo zrovna nejlépe.

Co Stiles neudělal a k čemu mu rozhodně nedopomohl si snad každý domyslí sám.

Museli jsme zastavit a vylézt z autobusu protože tomu komu nebylo vevnitř z toho hned zle musel být opravdu slepý a bez čichu.

Allison, Stiles, Lydie a Scott někam zmizeli a vlastně jsem si nestihla ani všimnout kam,  ale všimnu si někoho jiného a to Isaaca sedícího na betonových schodech.

Jdu směrem k němu a sednu si vedle něj. 

„Víš já to co se stalo včera”  nervózně si začnu hrát s prsty a Isaac zvedne pohled ze země na mě.

Podívám se na něj „Chci ti poděkovat zabránil si mi v něčem co by mě později trápilo"

„No není zač rád jsem ti pomohl” oba se usmějeme.

Když jsme dojeli na místo konání přespolního běhu coach nám oznámil, že se to vše odkládá na další den a proto jsme se ocitli na to nejpříšernějším místě na světě. V motelu.

Lydie a Allison měli společný pokoj, Stiles se Scottem a Isaac s Boydem ke, kterým jsem se přivtěřila jelikož už nebylo kde.

Sednu si na postele a podívám se po pokoji. Boyd položí svou tašku ke dveřím a lehne si na postele a Isaac usedne do křesla.

„Taky se tady necítíte ve své kůži?” prolomím hrobové ticho.

„Já jsem jen unavený” otočí se na bok Boyd

„Jo něco se mi tady nelíbí”

"Docela mi to tady nahání husí kůži” podívám se k oknu kde zahlédnu Bretta s Lori.