Charlie's Memories {Teen wolf- The Vampire diaries/CZ}

#21

Pomalu usínám v objetí Isaaca. K ránu kolem páté začíná být vevnitř docela horko pomalu se zvednu a jdu otevřít okno. Vracím se do postele a Isaac najednou sedí „Nechtěla jsem tě vzbudit" sednu si na postel.

„Isaacu slyšíš mě?" vůbec na mě nereaguje za prvé jsem k smrti vyděšená tohle ještě nikdy neudělal a zadruhé nevím co mám dělat.

Začne křičet jako by se ho někdo snažil zabít a naši jsou stále doma nesmí vědět, že je tady.

Přitáhnu si ho k sobě a dlouze políbím přičemž se snad vzbudí. Odtáhnu se od něj a pozoruju jeho vyděšený výraz „Jen se ti něco zdálo"

„Oni tě oni mě"

„Klid dobře? Pomalu" pousměju se a chytím ho za ruku „Fajn tak ještě jednou"

„Byl jsem připoutaný k jakémusi plotu a někdo mě vyslýchal chtěli vědět kde je tvoje máma a když jsem jim neodpověděl dostal jsem vždycky elektrický šok a potom přivedli tebe. Začali tě pomalu probodávat noži, které v tobě nechávali a nutili mě mluvit a dívat se na to ale i když jsem chtěl nemohl jsem prostě to nešlo odpovědět" podívá se na mě.

„Byla to jen noční můra"

Posloucháme jak mí rodiče odcházejí do práce a zamykají hlavní dveře.

„Zapneme si film?"

„Tak něco najdi a já udělám snídani"

Isaac se přesune do obýváku a já do kuchyně. Nejsem zrovna dneska naladěná na dělání snídaně snů takže jenom lívance. Odnáším je na talíři do obýváku k Isaacovi a jdu se ještě nahoru převléknout.

Otevřu skříň vytáhnu si černé legíny tmavě modré tílko a zase ji zavřu. Všimnu si u toho krabice s fotkami na poličce a vzpomenu si na včerejší sen.

Rychle se vzpamatuju zalezu do koupelny kde si udělám ranní hygienu a převléknu se. Ještě ustelu postel zavřu okno a jdu za Isaacem.

Sednu si vedle něj a začnu jít. Občas zvednu hlavu abych se podívá na televizi a potom se zase věnovala talíři. Dojím jako první a opřu se. Za celou dobu si všímám až teď, že je to nějaká slaďárna a nenápadně se podívám na Isaaca.

„Půjdu si lehnout jsem nějak unavená" jeho výraz byl opravdu k nezaplacení

„Co tak koukáš? Věnuj se jídlu"

V kuchyni začal zvonit telefon zvednu se jdu tam „Ahoj Theo co se děje?"

„Můžu přijít?"

„Ty... někoho tady mám ale jestli chceš klidně přijď"

Vrátím se za Isaacem do obýváku a sednu si vedle něj „Přijde Theo"

"Co? Proč?"

„Byl bys radši kdybych s ním šla sama do cukrárny?"

„Ne to ne ale v tom případě nemáme už moc času"

Zarazím se „Počkáš chviličku" zvednu se a jdu nahoru do pokoje kde napíšu Ethanovi a potom se vrátím dolů když zrovna zazvoní zvonek „Vynahradíme si to slibuju" pohladím ho po rameni a jdu otevřít.

Isaac se zvedá a jde se mnou. Theo vchází s úsměvem ale jakmile zaregistruje Isaaca zase mu někam zmizí.

Isaac a Theo odcházeli společně protože jinak by se klidně i pohádali o tom kdo tady bude déle a tak jsem je musela vyšoupnout oba.

Vyběhnu nahoru do pokoje kde si sbalím velkou tašku během chvilky slyším zvonek. Schovám si ještě hřeben s kartáčkem a jdu dolů.

Můj odvoz na letiště Lydie. Tvrdila jsem ji, že jedu k mámině rodině do Mexica. U letiště se s ní rozloučím a vydávám se k letadlu, které letí do Londýna. Jsem tady přesně včas. Nastoupím najdu si své místo a usedám ke dvoum starším dámám.

Do uší si dám sluchátka a koukám z okýnka ven z kapsy vytáhnu číslo a název jedné ulice. Při letu pomalu usínám ještě, že nikde nepřestupuji.

Někdo do mě jemně strčí a když pomalu otevřu oči všímám si těch dvou žen, které se na mě vlídně usmívají.

„Nejsi jako ostatní viď, že ne?"

„J-jak jste k tomu přišli?" usměju se „Jsem obyčejná Teenergerka"

Obě se na mě pobavení dívají a na chvilku jejich oči změní barvu do zlatava.

„Páni jak jste to vůbec poznali?"

„Nejsme zrovna nejmladší zlatíčko už nějaká ta staletí tady jsme a musíme vystoupit jsme v Londýně"

Vystoupím společně s nimi z letadla a vyjdeme před letiště „Už si někdy byla v Londýně um..."

„Charlie" usměju se.

„Ach tak dobrá. Já jsem Linda a tohle je Betty" usměje se.

„A ne nebyla jsem tady ještě nikdy a ani nevím kam jít"

„My se sem létáme každý rok bavit"

„Bavit?"

„Lovci tady v Londýně nejsou tak vychtralý jako u nás doma. To my lovíme je i když si vlastně oni ve skutečnosti myslí, že jsme kořist my. Tak pojď provedeme tě tady a večer tě vezmeme na lov jestli budeš chtít"

Ukázali mi snad skoro celý Londýn zabili jsme tak celý den. Už jsem se nemohla dočkat večera neměla jsem ani čas myslet na to co dělají ostatní. Rozdělili jsme se na jedné opuštěné ulici po jedné a vyčkávali.

Najednou cítím známý pach ale nevím odkud ho znám „Tohle je naše území" ozve se za mnou ze slepé a temné uličky.

Otočím se a za tmy vyjde Ethan „Ethane" usměju se.

„Charlie? Co tady děláš?" překvapeně na mě zírá. Skočím mu kolem krku a pevně se ho obijmám a nehodlám jen tak pustit.

„Ethane? Kdo to je?" ozve se za námi a já Ethana konečně pustím s podívám se na kluka asi stejně starého jako my možná staršího urostlého a docela i pěkného jenže jestli se toulá s Ethanem znamená to jen jedno je teplej.

„Tohle je Charlie kdysi byla mojí velkou jak to říct chloubou byla to beta naší smečky jediná ona a já jsme z ní zůstali" usměje se.

Ten kluk přistoupí ke mě a podá mi ruku „Jackson. Jackson Whittemore"

„Ten Jackson co chodil s Lydií?" zarazím se a pomalu příjmu jeho ruku.

„Kdysi dávno, už je to pryč"

„Jo to je pravda" pousměju se.

Kluci mi potom pomohli hledat Lindu s Betty ale ty se někam vytratili a tak jsem zůstala s kluky. Vyjeli jsme výtahem do jedenáctého patra. Ethan odemkne dveře a pustí mě do docela obrovského bytu s výhledem na Big Ben.

„Páni" zastavím se u okna a začnu se rozplývat nad výhledem.

„Krása co? Teď mě tak napadá co ty tady v Londýně vůbec děláš?"

„Ehm no já... Utíkám od problémů nejspíše tak jako ty. Potřebuju čas je toho na mě moc"

„A táta o tom ví?"

„Ano ale máma ne"

„Máma?"

„Neptej se dlouhý příběh a ani se mi o tom nechce mluvit"

Dostala jsem pokoj pro hosty, který byl na chodbě hned jako první. Napravo po schodech nahoru byla jen jedna velká místnost a to ložnice Ethana a Jacksona.

Kuchyň a obývák byli jedna velká místnosti, kterou rozděloval barový pult. Dál chodbou kde mám pokoj je koupelna a záchod odděleně.

První dveře nalevo byl záchod a hned vedle mého pokoje takže druhé dveře napravo byla koupelna. Odhodím si batoh s věcmi na zem do rohu a lehnu si na postel kde okamžitě usínám.