Charlie's Memories {Teen wolf- The Vampire diaries/CZ}

#32

Probouzejí mě první sluneční paprsky, které pronikají oknem do mého pokoje. Má sobotní rána bývají poněkud zajímavější než to dnešní. Pomalu vylezu z postele a přesunu se do koupelny kde si dám rychlou a studenou sprchu abych se trošku probrala.

Omotám si kolem sebe ručník vyčistím si zuby rozčešu vlasy a v pokoji si obléknu spodní prádlo kraťasy a tílko, když mi začne zvonit mobil.

„Scott?" podívám se na displej a přijmu hovor.

„Co se děje?"

„To Isaac nevypadá vůbec dobře a nechce s nikým mluvit přijeď hned jak budeš moct"

„Už jsem na cestě dejte mi 10 minut" ukončím hovor.

Vytáhnu si ze skříně mikinu vezmu si klíče s mobile a vyběhnu ven kde na motorce odjíždím.

Vybíhám nahoru a zabuším na dveře jenže nikdo neotvírá co si o tom všem mám teď sakra myslet? Zabuším znova a zaslechnu za dveřmi vrčení a hned na to za sebou zahlédnu stín nějaké postavy.

Prudce se otočím rozhlédnu pořádně okolo ale ani jediná známka pohybu zhluboka se nadechnu a znovu zaklepu na dveře, které se konečně otevřou.

Isaac sedí u dveří, které právě otevřel a drží se za bok jeho šedé tričko se na místě kde se drží barvy do červena a u stolu stojí Derek se Scottem v jejich vlčí podobě.

„Charlie uteč!" zavrčí Isaac.

„Co se tady sakra děje?"

„To já nevím ale vím, že ty dva dokážu zdržet dost dlouho na to abys odsud zmizela rozumíš?!"

„Já nikam nejdu rozhodně ne bez tebe„ vytáhnu si z pouzdra na zádech meče a postavím se před Isaaca. Co to s nimi sakra je? Jsou jako by úplně nad sebou ztratili kontrolu, ale to není možné oba jsou natolik zkušení, že by se jim něco takového jako je ztráta kontroly nikdy nestalo.

Pevně sevřu oba meče v rukou a rozběhnu se směrem k Derekovi a Scottovi, kteří nejspíše ani nevím co dělají. Derek a Scott chytají najednou oba mé meče a vyrvou mi je z rukou. Couvnu dozadu a zůstanu zaraženě stát.

„Charlie jdi nám z cesty zabijeme toho upíra"

„O čem to sakra mluvíš Dereku vždyť je to Isaac a je to vlkodlak nemůže se z něj stát upír!"

„To není Isaac ten sem právě míří"

„Co to sakra říkáš Dereku!?"

„Charlie Derek má pravdu" podívá se na mě Scott.

Ucítím na ruce silný a pevný stisk, který mě stáhne dozadu otočím se je to Damon, co ten tady dělá? Ještě lepší otázka co se tady děje?!

„Určitě mě pochopíš Charlie zoufale toužím po tvé krvi nech mě dám si jen malý doušek a nikomu se nic nestane" pousměje se.

„Damone pusť mě!" cuknu sebou a pokusím se vyrvat z jeho sevření.

„Poslední možnost říct ano Charlie"

„Nikdy!"

„Chci jen aby sis zapamatovala, co ti teď řeknu. To, že jsou mrtvý je tvá chyba" zašeptá mi do ucha.

Vyskakuje oknem stahuje mě sebou a celé patro vybuchuje „Scotte!" pokouší se zachytit někde na venkovní zdi budovy.

Strčí mě do auta nasedne na sedadlo řidiče a objíždíme. Po cestě mi začínají téct slzy, které se snažím zadržet, ale nejde to.

„Už přestaň fňukat kurva!" zařve na mě Damon.

Zaslechneme oba jak něco skočí na střechu, přičemž Damon ztrácí kontrolu nad autem a převracíme se na bok. S poslední nadějí na přežití se chytám pevně čehokoliv v okolí a potom si už nic víc nepamatuju jen hlas Isaaca „Charlie?! Charlie slyšíš mě?!"

Cítím kolem sebe chlad a otevírám oči nic nevidím všude je tma někde ležím a je to uzavřený prostor. Ohmatám si okolí a začínám si vzpomínat co se stalo snad nejsem na Patologii?!

„Isaacu? Isaacu si tady?" nikdo se neozývá, a tudíž se mi nedostává ani odpovědi.

„Pomoc! Jsem tady!" začnu křičet s nadějí, že mě někdo uslyší. Vytáhnu si z kapsy mobil, když v tom někdo otevře mnou kapsli.

Je to Melissa a vypadá smutně je tady s ní i Scott s Isaacem. Scott se na mě dívá a Isaac míří pohledem k zemi „Co se stalo? Melisso? Scotte? Isaacu co se děje?"

„Slyšeli jste to?" zvedne pohled Isaac.

„Co Isaacu?"

„Znělo to jako hlas Charlie ptal se co se děje"
„Isaacu Charlie je tady a mrtvá!" zvedne hlas Scott.

„Scotte tohle je úplně normální, že Isaac slyší její hlas nebude lehké ani pro jednoho z vás se vyrovnat se smrtí dalšího člena smečky"

Sednu si zaraženě si je prohlížím otočím se a vidím sama sebe ležím tam bez jakéhokoliv pohybu a známky života na pravém spánku mám krvavou stopu.

„Znovu už ne prosím ne nechci tady zůstat prosím vzbuďte mě Melisso pomoz mi" pokusím je ji chytit za ruku, ale ta projde skrz.

Vyběhnu na chodbu a rozhlédnu se okolo Damon sedí na sedačce a kouká do země jako by se nic nestalo.