Charlie's Memories {Teen wolf- The Vampire diaries/CZ}

#5

Po příjezdu z dovolené zjistím, že Aiden a Ethan mezitím dvakrát znovu poškodili dům Argentů. Tihle dva pro mě už nejsou smečka a nebyli ani když tady byli ještě Brett s Lori.

Táta mě veze do školy vystoupím z auta zamávám mu a sleduji jak odjíždí z parkoviště. Vyjdu směrem ke škole a vcházím dovnitř opět ty pohledy to je to co mi vadí asi nejvíce. Procházím kolem kanceláře psycholožky a jen tak mi hlavou bleskne, že právě ona by mi mohla pomoct, jenže to okamžitě zavrhnu protože se bojím reakce spolužáků. Mysleli by si, že jsem nejspíše blázen nebo dokonce to, že jsem Bretta s Lori vážně zabila.

Vcházím do učebny Francouzštiny a usedám opět na své místo a pohledem zabloudím na opět prázdnou lavici. Zazvoní a už jen čekáme do příchodu učitele do učebny však místo učitele vchází opozdilec Stiles a k mému překvapení si sedá do prázdné lavice vedle mě.

„Nevadí?" zaváhá.

„Ne vůbec" usměju se.

Byla jsem opravdu ráda, že si tam konečně někdo sedl. Zbytek hodin seděl všude vedle mě Isaac za což jsem mu byla opravdu vděčná. Jemu i Stilesovi. Ti dva mě teď vážně drží nad vodou.

Na obědy přicházím mezi prvními a sedám si ke stolu u dveří jako tehdy jenže si přisedájí Aiden a Ethan, kteří všechny kdo si chtějí přisednout vyhodí.

„Kluci já"

„To nic chápeme, že si se nemohla mstít s námi" skočí mi do řeči Aiden.

On snad vtipkuje? Nechtěla jsem dům Argentů více ničit stačilo mi to jednou jen abych ze sebe dostala všechen ten vztek. Ne na ně ale na mě.

„Ne to jsem nechtěla říct"

„Tak o co jde?" ozve se Ethan

„Chci opustit vaši smečku teda to co z ní zbylo. Nechci mít s váma dvěma už nic společného kromě minulosti"

„Jak to jako myslíš?" zvedne pohled z od talíře Ethan.

Aiden se prudce zvedl a silně praštil do mého talíře, který spadl na zem a všechno jídlo se rozsype po zemi. Celá jídelna nám okamžitě začala věnovat pozornost. Byli tady teď snad všichni.

„Tak tohle tě bude sakra mrzet!" zvedá se Aiden a odchází.

„Omego" zašeptá na mě Ethan a také odchází.

Zvedám se a běžím ven z jídelny před školou na mě čeká už táta nasednu do auta a odjíždíme pryč.

Večer se vydávám ven a jdu se projít po městě abych si pročistila hlavu. Přicházím k osudné křižovatce tak se ji teď říká nebo také smrtelná. Sedám si na chodník a zadívám se do země musím tohle vymazat z paměti dřív než mě to zevnitř pohltí. Chci si pamatovat jen hezké vzpomínky s nimi.

Zaslechnu jakési šustění v křoví ze, kterého vyletí šíp a těsně mě mine. Prudce se zvednu a rozběhnu se pryč. Slyším za sebou dupot zahýbám kdekoliv se dá jen ať se ztratím vetřelcům z dohledu. Podle pachu poznávám členy Argentovi rodiny. Proč jdou po mě? Buď se mstí za svůj dům a nebo taky kdo jiný byl svědkem toho jak auto Chrise Argenta srazilo Bretta s Lori. Pořad se mi nedaří je setřást a tak se vydám přes menší pole směrem k lesu. Vbíhám do lesa a snažím se ztratit mezi stromy tak jak mě to učili Aiden a Ethan jak ti by se mi tady teď jako ochranka hodili.

Sbíhám menší prudký kopec a běžím dál po lesní cestičce skoro nic nevidím jen běžím. Zakopávám o větev přičemž zaslechnou podivný zvuk a padám na zem. Můžu jen doufat, že jsem zlomila ti větev a mě nic není.