Charlie's Memories {Teen wolf- The Vampire diaries/CZ}

#2

„Ano! Ano a ještě jednou ano budu moc ráda v týmu" rozzáří se mi oči nadějí.

Coach se zasměje. „Tak paráda a teď se vrátíme do třídy. Nemusíš tu samostatnou práci dělat přece jen máš dobrý prospěch"podrbe se na zátylku „Na můj vkus až moc dobrý".

Vrátili jsme se do třídy. Sednu si na své místo a popadám dech. Po hodině jsem to klukům sdělili a myslela jsem, že z toho nebudou tak nadšení ale opravdu byli i Brett.

Večer se vydávám ke Scottovi domů kde přijde celý lakrosový tým bude to taková uvítací party. Zhluboka se nadechnu a zaklepu. Dveře se okamžitě otvírají a já jsem vtažena rychle dovnitř.

Během večera jsem se se všemi kluky z týmu seznámila a několikrát jsme si i na mě připili v tu chvíli mi bylo opravdu líto, že alkohol na můj organismus nepůsobí chtěla jsem si to užít jenže moc to nešlo když jsem byla střízlivá a většina kluků už opilá. Vnímali svět už jinak než já.

Vydávám se po boku Bretta domů.

„Tak jaký to je být v lakrosovém týmu?"

„Úžasný už se těším na tréninky"

„To bys teda měla teď nás čekají rovnou dva dny tréninků"

„Cože? A co škola?"

„Docela se to toleruje věř mi"

„Věřím ti vždycky" usměju se.

Pomalu docházíme k nám před dům. „Zítra se uvidíme ve škole a vlastně celý den tak se pořádně vyspi" políbí mě na tvář.

„Buď po cestě opatrný"

„Nemusíš se bát"

„Taky by ses bál kdyby měla jít domů sama"

„To je pravda"

„A taky by jsi mi nabídl abych přespala dneska u tebe když nikdo nebude celou noc doma" chytnu ho za ruku a pomalu couvám k hlavním dveřím.

„A ty by ses se mnou hádala, že to máš kousek"

„To není pravda moc ráda bych souhlasila" usměju se.

Vezme mě do náruče a odnese k hlavním dveřím, které odemknu. Vejde dovnitř nohou zabouchne dveře a já odhodím klíče někde po chodbě. Odnese mě do obýváku a položí mě na gauč. Za mikinu si ho přitáhnu k sobě a spojím naše rty.

Přimáčkne se ke mě ale moc dlouho u rtů nezůstane a přesouvá se na můj krku. Zapletu si prsty do jeho vlasů a skousnu si silně ret.

„Počkej" usměju se a on se s nechápavím pohledem odtáhne

„Zajdu zamknout" zvednu se a jdu hledat po chodbě klíče.

Zhruba deset minut chodím po chodbě po čtyřech a hledám je všude možně. Všimnu si Bretta s pobaveným výrazem opřeného o futra dveří "Hledáš tohle?" vytáhl z kapsy mé klíče.

„Ty zloději!" prudce se zvednu. Rozběhne se pryč a já se vydám za ním jenže je nevím proč o hodně rychlejší.

„Brette no tak neblbni a dej mi ty klíče" zastavím v kuchyni a najednou nic neslyším všude je ticho.

„Brette? Tohle není vůbec vtipné" pomalu se rozejdu přes jídelnu k hlavním dveřím. Slyším klíče a když vejdu do chodby vidím Bretta zamykat hlavní dveře "Hotovo"

„Tohle už nedělej jestli mě nechceš vážně naštvat" vezmu mu z ruky klíče a odložím je do košíku.

Ve škole se nic zvláštního nedělo ale tréninky bylo o dost těžší než jsem si původně myslela vypadlo to tak lehce a přitom je to neskutečně namáhavé po cestě z druhého tréninku nebýt Bretta srazí mě auto.

Bolelo mě celé tělo a byla jsem celá propocená. Přijdu domů dám si rychlou sprchu a jdu okamžitě do postele kde během dvou minut usínám.

Ráno jsem vůbec necítila nohy. Vylezu z postele a pomalu se dopotácím ke skříni kde si vytáhnu černé, ryflové kraťasy a bílé tílko. Vejdu do koupelny kde si dám sprchu. Vyjdu ze sprchy vyčistím si zuby rozčešu vlasu vezmu si gumičku a udělám si vysoký culík.

Sejdu dolů do kuchyně kde si na snídani vezmu z misky jablko. Vezmu si tašku, bundu, mobil, klíče a peněženku. Zamknu a vydávám se hezky po svých do školy.

Ve škole se nic moc zvláštního nedělo což vlastně nebylo už nic neobvyklého. Poslední dobou mám pocit, že se to tady mění.

Musím si ze školy pospíšit jelikož jsme tátou jeli nakupovat. Nastoupím do auta na místo spolujezdce zamávám Brettovi a Lori a táta vyjede.

Přijíždíme domů kolem sedmé večer. Pomůžu tátovi vybalovat věci když v tom dostanu zprávu. Přečtu si ji a zarazím se „Tati já teď někam nutně musím za chvíli jsem zpátky" vybíhám ven jen v tílku a běžím tam kam mě zpráva od Liama poslala.

Za chvilku mi Liam i volá „Charlie?! Kde si?!" ozve se z telefonu.

„Skoro u křižovatky"

„Tak přidej jde o Bretta a Lori rychle!" odhodím mobil na chodník a běžím ke křižovatce co mi nohy stačí. Dobíhám ke křižovatce kde vidím dvě postavy stát na cestě. V dálce zahlédnu ostrá světla auta.

Poznávám ty postavy jsou to Brett a Lori. „Brette! Lori!" auto do nich prudce narazí.

Z kanálu vyskakuje Liam a rozhlíží se okolo. Ani jeden z nich se nehýbe padám na kolena a začínám zoufale křičet.

Pouliční lampy se chvějí, semafor začíná blikat, autům a budovám v okolí praskají okna.

Zvedám se a běžím za nimi obíjmám Liama a schovávám jeho tvář za své rameno jelikož se okolo začínají shromažďovat lidé a vidět jej v jeho vlčí podobně asi už se jen tak příští nehoda nebude dát svést na zvíře.

Jakmile se zklidní pouštím ho a pomalu si klekám na zem. Začínají mi téct slzy sklopím hlavu a začínám opět křičet ale ještě hlasitěji pomalu mi vše dochází.

Lidé v okolí si zakrývají uši a auto, které srazilo Bretta s Lori odjíždí pryč. Podívám se za ním znova a pořádně se nadechnu a opět začínám křičet.