Charlie's Memories {Teen wolf- The Vampire diaries/CZ}

#20

Už je to nejméně měsíc co se vše odehrálo zapřísáhla jsem se, že už se o podivné věci v Beacon Hills nebudu zajímat i když jsem součástí toho všeho.

Usedám ke stolu v kavárně k Isaacovi, Stilesovi, Scottovi a Liamovi přičemž nasadím svůj falešný úsměv, který na tváří nosím už déle než tři týdny. Sedám si vedle Isaaca a napiju se své ledové kávy zatím co ti tři probírají různé věci jako je právě teď Stilesův Jepp, který je týden co týden potřeba odvést do servisu co na to říct Jepp.

Koukám směrem k mému stolu kde sedí dívka a chlapec a vesele si povídají. Isaac mě chytne kolem pasu přitáhne si mě blíž a sehne se k mému uchu „Copak na ně tak koukáš?”

„Já jen, že jsou tak veselí a šťastní”

„A ty se mnou nejsi?”

Podívám se na něj „Jsem s tebou šťastná a moc ale stalo se toho už tolik, že prostě nevím kdo by mohl být další trápí mě to a bojím se, že to bude zase někdo mě blízký. Poslední čtyři úmrtí tady v Beacon Hills byla mých blízkých. Brett, Lori, Allison a Aiden bojím se kdo bude další” šeptám aby mě neslyšeli Scott, Stiles a Liam.

„Nikdo další už nebude nemusíš se bát”

„Jak si tím můžeš být tak jistý? Třeba je to právě mnou a měli byste se ode mě všichni držet dál”

„To bych neudělal nenechal bych tě samotnou s tvými sklony vinit se z každé špatné věci co se stane i kdyby se teď ti dva u tvého stolu rozešli vinila by ses z toho protože by sis myslela, že se na tebe ten kluk díval ta holka si toho všimla a je žárlivá natolik, že se s ním okamžitě rozešla znám tě Charlie”

Pousměju se „Máš pravdu znáš”

„Co si to tam vy dva šuškáte?” ozve se Stiles.

„Ale jen se domlouváme jestli to budeme dělat dneska večer u mě nebo u Charlie doma” zazubí se Isaac a kluci se tomu společně zasmějí.

Mě upřímně není do smíchu ani kdyby řekl jeden z nich totální pitomost jako je třeba to, že hlavní město USA je Kanada.

Isaac mě doprovodí domů a jakmile otevřu dveře už tam stojí máma.

„A-ahoj mami co se děje?”

„Nepozveš Isaaca dovnitř?”

„No... Tak dobře?” vyzuju se a pustím dovnitř Isaaca.

„Musíme si promluvit”

„Mami nech toho prosím Isaaca nikdy nikoho nezabil, nepije, nekouří ani nic podobného”

„Tohle nemyslím pojďte” vydá se nahoru po schodech. Odvede nás ke mě do pokoje „Tady počkejte půjdu ještě pro tátu”

Sedneme si ke mě na postel a nervózně chytnu Isaaca za ruku.

„Bojíš se víc než já” usměje se.

„Nebojím se jen jsem nervózní” pozoruju dveře mého pokoje.

Táta vchází dovnitř a hned za ním Máma „Nebudeme chodit kolem horké kaše a půjdeme rovnou k věci” podívá se máma na tátu, který líně sedí na židli u mého stolu a pozoruje ji.

„Proč jim prostě nedáš pokoj?”

„Je to tvá dcera! To si měl takový přístup stále? Tak to se nedivím, že je taková jaká je”

„Tak to počkej co tím jako chceš říct, že jsem taková jaká jsem?!” prudce se zvednu „Jestli s tím máš problém tak bysme to neměli řešit s Isaacem”