Charlie's Memories {Teen wolf- The Vampire diaries/CZ}

#31

Budí mě budík jsem líná na to abych zvedla hlavu proto rukou slepě hmátnu po mobilu ale shodím ho omylem z nočního stolku dolů.

S povzdechem si pomalu sednu natáhnu se na zem pro mobil a konečně vypnu tu nejotravnější věc na světě.

Rozhlédnu se po pokoji pomalu se zvednu ustelu postel a doloudám se do koupelny kde si dám rychlou sprchu, vyčistím si zuby a v zrcadle si zapletu dva francouzské copy.

Obléknu si černé ryfle s děravými koleny a bílý volnější svetr.

Sejdu dolů kde máma chystá snídani. Sednu si ke stolu o, který si opřu ruku a o tu si opřu hlavu přičemž zavřu pomalu oči.

„Charlie no tak. Charlie!” zařve máma.

Rychle otevřu oči a zvednu hlavu „Co?”

„Ty máš snad kocovinu”

„Cože? Ne nemám jen jsem nějak unavená” zvednu se vezmu si svačinu a vrátím se nahoru do pokoje. Vezmu si batoh klíče od domu, motorky a vyjdu ven.

Zaparkuji motorku na školním parkovišti a jdu do školy. Usnula jsem snad v každé hodině ale i tak jsem si všimla častého pohledu Stefana jako by tušil co se se mnou děje musí to nějak souviset s Damonem.

Na obědy vůbec nejdu a jedu k Derekovi protože Isaac nebyl ve škole a on je jediný kdo na 100% ví kde je nebo co s ním je. Zaparkuju na parkovišti u skladiště a vydám se nahoru.

Zabuším na velké kovové dveře, které se pomalu otevře Isaac. Spadl mi kámen ze srdce ale byl čas na to mu vynadat za to, že se ani neozval a já se zbytecně bála.

„Kde sakra lítáš?! Nemohl jsi mi aspoň dát vědět abych se nebála?!”

„Tiše Charlie! Máme tak trochu problém pojď dovnitř”

Vejdu dovnitř u stolu stojí Derek, Peter, Chris, Deaton a Melissa „Co se tedy děje?” zeptám se. 

„Je tady lovec” podívá se na mě Melissa.

„No a? Je tady hodně lovců”

„To sice ano ale tenhle lovec není zaprvé sám můžou jich tady být desítky někde ve skladišti tak jako jsme my tady a hlavně to nejsou obyčejní lovci” pronese docela nervózně Derek.

„Dobře? A v čem jsou tak jiní?”

„Mají speciální výcviky takové spíše starodávné jako jsou obyčejné luky, meče no vlastně dala by se říct, že to jsou assassíni vycvičení jako lovci” sedne si na gauč Isaac. 
„Jo to zní docela děsivě” přisednu si k němu.

„Taky, že jsou děsivý a nebezpeční. Nosí černé oblečení s kapucemi aby jim nebylo vidět do obličeje a jsou schopni se jen tak vynořit ze tmy” ozve se Peter.

Zarazím se „Včera jsem někoho takového potkala” podívám se na ostatní „Prvně v baru a bavil se s Lydii a potom když jsem šla domů nevím co se stalo ale jeden ze Salvatorů se mě pokusil pokousat ale ten kluk mě zachránil. Měl černou mikinu kalhoty a kapuci přesně jak si říkal do obličeje nebýt mých stále dobrých smyslů nepoznala bych ho ale cítila jsem stejný pach”

Snažíme se ho už díky mému čichu asi dvě hodiny najít ale furt nic a hlavně si nejsem jistá jestli je to ten stejný pach mám nejspíše hodně špatnou paměť na jakékoliv pachy. Nakonec to vzdáváme a vracíme se k Derekovi kde nacházíme na stole papír ve, kterém zapíchnutý nůž aby nejspíše nespadl ze stolu?

"Moc dobře víme o všech členech tvé smečky. Všechny vás jednoho po druhém odstraníme vaše emisařka Charlie bude mít co dělat a vlastně začnu Lydii tu najdu velice rychle. M" čte Derek.

Vybíhám ven nasedám na motorku a jedu k Lydii. Zastavuji před jejím domem když uslyším křik ani neotvírám na motorce stojan pouštím ji na zem a běžím dovnitř. Cestou si z pouzdra na zádech vytahuji oba meče, které jsem dostala od mámy.

Vykopnu dveře a vydám se po schodech rychle nahoru k Lydiinu pokoji dveře jsou zavřené a u nich stojí postava v černém obleku a s kapucí na hlavě a nejspíše se snaží dostat dovnitř.

Rozběhnu se k postavě a zabodnu ji do nohy jeden z mečů, který projde skrz celé stehno. Postava bolestně vyjekne a pustí kliku.

Vyrvu meč ven a couvnu. Postava si sedne a chytne se za stehno. Schovám si oba meče zpět do pouzdra na zádech a stáhnu kápi postavy dolů no jasně je to on.

„Co si to tam psal? Že budu mít spoustu práce? No mám už tebe mistře” usměju se. Podívá se na mě a lehne si přičemž se stále drží za stehno.

„Lydie? To jsem já Charlie otevři” zaklepu na dveře, které pomalu Lydie otevře a koukne škvírkou jestli jsem to vážně já. Otevře dveře dokořán a pevně mě obejme.

Sheriff ho zavře do jedné z cel „Nevím jestli ho to zadrží”

„Lepší než nic” pozoruju toho kluka Sheriff se vydá nahoru do své kanceláře. Sednu si na lavičku, která je naproti cele „Takže jak se jmenuješ? ”

„Max. Max Morgan" chytne se mříží sklopí hlavu a opře si ji o mříže.

„Fajn a co si teda zač?”

„Nebudu ti odpovídat cvoku. Tohle nejsou první mříže za, kterými jsem dostanu se ven”

„O tom pochybuju a odpověz” opřu se o zeď.
„Nebudu ti odpovídat”

„No tak to ti asi budu muset ty tvé zbraně a oblek zničit” "

„Opovaž se! Fajn jsem lovec”

„Dál?”

„Co dál?”

„Celý název ty... Ty idiote!” naštvaně se zvednu.

„Hele nauč se prvně ovládat a potom s tebou budu mluvit ty časováná bombo” 

Zhluboka se nadechnu protože mu nejspíše asi vrázím být stále vlkodlakem už dávno bych mu rozsápala hrdlo.

„No vidíš, že to jde jsem lovec Stínů stačí? Vlkodlaci, upíři, čarodějnice a tak dále”

„Nestačí pokračuj”

„Už se mi nechce” otočí se a sedne si na zem do rohu.