Fire is burning…
Jemně jsem se zamrvila.
…casting a shadow…
Převalila jsem se na druhý bok.
…people are watching…
Hudba byla sice uklidňující, i tak mě však vzbudila.
…waiting for the fall…
Pomalu jsem začala otevírat oči.
…Whispers are creeping…
Byla tma.
…under the gallows…
Podívala jsem se na druhou půlku mojí postele, abych zjistila, jestli ho ta hudba nevzbudila.
…people are talking…
Asi šel jenom na záchod.
…we could lose it all…
Naposledy jsem si promnula pravé oko.
…Tell them something is coming…
Natáhla jsem se pro telefon.
…there's blood in the water…
Byly dvě hodiny ráno.
…give them a warning…
Proč by mi sakra někdo volal ve dvě hodiny ráno?
…let it all come crashing down…
Bylo to cizí číslo.
…burn the castle to the ground…
Mám to vzít? Nemám to vzít?
…hang the lies…
Přiložila jsem palec na ikonku zeleného telefonu a hovor přijala, čímž jsem přerušila vyzvánění v podobě jedné z mých oblíbených písniček.
„Haló?" řekla jsem do telefonu, po čemž jsem si hned zívla.
„Mio…" odpověděl mi roztřesený hlas na druhé straně.
„Theo?" vystřelila jsem okamžitě do sedu.
„Mio, Přízrační jedci… Ono to neskončilo."
„Cože?! Jak to myslíš neskončilo?! Vždyť…"
„Jo, to jsem si taky myslel. Ale jsou zase tady. Viděl jsem je. Vzali Liama, vzali Masona, Coreyho, Scotta, Lydii… Nevím, koho ještě. Ale myslím, že teď jsem na řadě já."
„Kde jsi?!"
„V mém domě."
„Fajn. Okamžitě tam vyrážím."
„Mio, poč-"Bála jsem se. Opravdu jsem se bála. Myslela jsem si, že když mi ten Přízračný jezdec u tehdy u výhybky řekl něco v tom smyslu, že už mě nechtějí, už budeme mít pokoj. To jsem se však očividně spletla.
Rychle jsem si oblékla první, co mi přišlo pod ruku. Zběsile jsem otevřela noční stolek, abych si s sebou vzala Příznačnou pistoli. Ta však byla pryč.
Nemohla jsem čekat. Popadla jsem proto mobil, vyskočila oknem ven a co nejrychleji jsem utíkala k domu, ve kterém jsem strávila času víc než dost - Theův bývalý dům.Ulice byla klidná. Aby ne, bylo skoro půl třetí v noci. Ani v jednom domě se nesvítilo. A dům, do kterého jsem mířila, nebyl výjimka.
Bez meškání jsem přiběhla ke dveřím a chytla kliku. Bylo odemčeno. Vběhla jsem dovnitř a rozhlédla se. Byla tma, sotva jsem viděla na krok. Chtěla jsem se rozeběhnout po schodech nahoru, někdo mě však chytil za ruku. Otočila jsem hlavou za sebe. Nikdo tam nebyl. Ale já jsem nebyla blázen. Cítila jsem, jak mě někdo drží za zápěstí.
Vyšel se mnou do teď už hezky zařízeného obýváku. Ruka mě pustila.
Najednou se rozsvítilo světlo. Bylo ho na mě najednou moc. Překryla jsem si proto oči rukou a otočila se k druhé straně obýváku. Viděla jsem siluety postav. Začala jsem mrkat a snažila se zaostřit.
„Scotte?" vypadlo ze mě. Osoba vprostřed udělala krok dopředu.
Všechny postavy daly ruce nad hlavu. Začala jsem couvat. Narazila jsem však do stěny.
„PŘEKVAPENÍ!" zakřičely všechny postavy najednou plus ještě jeden hlas vedle mě. Neviditelný Corey.
„To nemyslíte vážně…" plácla jsem se rukou do čela, když mi situace pomalu začala docházet a pomalu jsem vykročila ke skupince mých, teď už bývalých spolužáků.
„Všechno nejlepší!" zakřičeli všichni jednohlasně. Konkrétně to byl Scott, Liam, Mason, Malia a Lydia.
„Takže…" ujasňovala jsem si situaci nahlas, „žádní Přízrační jezdci?"
„Žádní Přízrační jezdci," nemohl se přestat uculovat Scott. Tenhle úsměv mu moc slušel. Jeho ďolíčku na tváři se nedalo odolat. Jenom jsem obrátila oči v sloup a sklopila pohled do dlaní.
„Tolik jsem se bála," ulevovala jsem si nahlas, „bála jsem se, že mi vás všechny vzali."
„Jo," uchechtnul se Liam, „viděli jsme."
„To tě ani jednou nenapadlo," objevil se konečně Corey, „že by to mohla být jenom sranda?"
Zvedla jsem hlavu z dlaní a zakroutila jí. „Promiň," ohradila jsem se na Liama, „ale o prázdninách se do kalendáře nedívám. Přece už nemůže být dvacátého prvního srpna…"
„Je," usmívala se poněkud pobaveně Malia. Konečně mi oplatila to, jak jsem se tehdy u výhybky převlékla za Přízračného jezdce. Ještě následující týden se mi vyhýbala, protože si myslela, že jsem opravdu jedna z Jezdců.
„Kde jsou Stiles a Theo?" otočila jsem se na Scotta po zjištění, že mi tam někdo chybí. Z jeho tváře se úsměv postupně vytratil.
„No… Stiles…" začal nějak, „Stiles se s tebou chce setkat osobně. Prý ti pak dá vědět," povzdechla jsem si, „no a Theo… Ten je…" „Za tebou," dopověděl hlas zpoza mě, jehož vlastník mi právě omotával ruce kolem těla, až je spojil na mém břichu a celým tělem se na mě přimáčknul. Funěl mi na krk a začal se se mnou houpat. Otočila jsem se na něj. Chtěla jsem mu něco říct, on mě však nenechal: „Asi dneska spím na křesle, co?" Ostatní se neubránili úsměvu, stejně tak já. „Všechno nejlepší," dodal potichu a dal mi pusu.
„No dobrý, Theo," přerušil ho po chvilce Liam, „nejsi tu sám." Theo se odtáhnul a obrátil oči v sloup.
„Zase jsi popadla to první," založil ruce na prsa a opřel se o futra, „co jsi nahmatala?"
„Tak promiň," otočila jsem se na něj vyčítavě, když mi došlo, že mluví o mém oblečení, „ale když jde o život mých přátel, nehledím na to, jak vypadám."
„Tak mi udělej radost," natáhnul se Theo pro něco za stěnu, „a zkus si tyhle." Vytáhnul nějakou tašku a podal mi ji.
„Až nahoře," zarazil mě Theo, když jsem se chtěla do tašky podívat. Otočila jsem se na ostatní. Ti se jenom usmívali a pokynuli mi, ať nezdržuju a jdu už konečně nahoru.
Když jsem vyběhla po schodech, slyšela jsem zdola cinkání nádobí a skleniček. Nevnímala jsem to a jednoduše se vydala k Theovu pokoji.
Už jsem chytala kliku, před mým obličejem se však najednou objevilo světýlko.
„Corey…" zasmála jsem se. Světýlko pokračovalo chodbou dál, až se nakonec zastavilo u dveří. U místnosti, v níž jsem nikdy nebyla. U místnosti, o niž mě Theo celou dobu žádal, abych do ní nechodila. U Tařina pokoje.
„Běž tam," zašeptal Corey a zhasnul světýlko. Nejistě jsem položila ruku na kliku a pootočila s ní.
Přede mnou se objevil přibližně stejně velký pokoj, jaký jsem měla já. Fialové stěny, rozložení nábytku stejné, jako v Theově pokoji. Vedle skříně se vyjímalo obrovské zrcadlo.
Na stole byly položené scénáře. Scénáře, které jsem moc dobře znala. Byly z her, které jsem kdysi s Tarou hrála.
Začala jsem jimi listovat. Ve všech byly vždy zaznačeny dvě různé postavy - jedna růžovou, jedna žlutou. Žlutou byly zaznačeny Tařiny role, zatímco růžovou… Růžovou byly zvýrazněny role moje.
Už to bylo víc než devět let, na momenty s Tarou však bylo těžké zapomenout.
Zarazila jsem se nad scénářem ke hře Popelka. Byla to moje úplně první hra.
ČTEŠ
Jsem ráda, že jsi zpátky |2| (Theo Raeken FF)
Fanfiction„Liame," vtrhla jsem bez přemýšlení do Scottova domu, „mohl bys mi laskavě vysvětlit, co je tak důležité, že mi voláš takhle poz..." Zarazila jsem se. Kromě Liama, Hayden, Scotta, Malii a Lydii byl v místnosti ještě někdo. Byl ke mně zády. Když jsem...