Nacházíme se na hřbitově. Je plnější než obvykle. A to z jednoho prostého důvodu. Všichni pozůstalí právě truchlí nad ztrátou té, jež si smrt zasloužila nejméně. Té, která pociťovala skutečnou bolest. Tu psychickou.
Nelze cítit ani kapičku štěstí. Nelze najít jediný byť nepatrný náznak úsměvu.
Jsou tu všichni. Rodina McCallova, Raekenova, Hollowayova. Jsou tu dokonce i Stilinští. Mezi všemi těmi tvářemi lze rozpoznat rodiče zesnulé. Přímo u nich stojí jejich jediný syn. A necelý metr od něj stojí ten, jenž byl pro zesnulou ochotný udělat cokoliv. Jako jediná mu rozuměla. On jako jediný rozuměl jí. Znal její nejtajnější tajemství. To, které ji málem připravilo o život svého bratra. Jenomže nakonec přišla ona o ten svůj.
Všichni mlčky stojí. Ať už mají hlavy skloněné k zemi nebo sledují dění před sebou. Jedno však mají společné. Všichni přemýšlí nad tou, jejíž plíce už nikdy nepřijmou čerstvý vzduch. Z jejíchž rtů již nikdy nevyjde jediná hláska. Jejíž oči již nikdy nespatří denní světlo.
Všichni na ni vzpomínají. Přemýšlejí nad tím, jak ji poznali. Ovšem skupinka vyvolených stojící nejblíž mrtvému tělu si vybavuje její příběh. Příběh, jehož součástí byli i oni. Příběh o pomstě, lásce, násilí. V němž nejdůležitější roli celou dobu hrály tajnosti a lži.
ČTEŠ
Jsem ráda, že jsi zpátky |2| (Theo Raeken FF)
Fanfiction„Liame," vtrhla jsem bez přemýšlení do Scottova domu, „mohl bys mi laskavě vysvětlit, co je tak důležité, že mi voláš takhle poz..." Zarazila jsem se. Kromě Liama, Hayden, Scotta, Malii a Lydii byl v místnosti ještě někdo. Byl ke mně zády. Když jsem...
