Just A Girl [Marcus & Martinus] -Dokončeno-

~3. Kapitola 💛

NICOL

Otevřel mi kluk, který vypadal jako Martinus, ale nebyl to on.

„Ahoj, já jsem Marcus." Řekl, usmál se a nabídl mi jeho ruku na pozdrav. „A-ahoj, já jsem Nicol" Řekla jsem a nabízenou ruku jsem mu přijala. „Hezké jméno, Martinus mi o tobě povídal. Pojď dál"

Řekl a dovedl mě k nim do obyváku.

Není jako Martinus, Marcus je milý narozdíl od svého bratra.

„Martinus zachvíli příjde teď je někde venku, typuju, že tu bude tak za deset minut. Nechceš něco na pití?" Řekl a zeptal se. „V-vodu, děkuju moc" Řekla jsem a usmála se na něj. Marcus mi úsměv opětovat a šel mi pro vodu.

Sedl si na pohovku vedle mě a potom jsme kecali o škole.

Najednou jsem slyšela někoho odemykat hlavní dveře a byl to Martinus. „Čau Maci, tyvole neuvěřil by jsi jak je ta blondýna dob...." odmlčel se když mě viděl sedět vedle Marcuse.

Byl celý rozcuchaný a na jeho krku jsem si všimla dvou flíčků. „Čau kočko." Řekl mi a šibalsky se na mě usmál. „Ehmm... ahoj"

Zval mě k němu do pokoje a popravdě vůbec se mi tam nechtělo, bála jsem se toho co má v plánu a nechtěla jsem se zbavit Marcusovy přítomnosti.

Přišla jsem k němu a on si mě přitáhl blíž k sobě. „Po schodech nahoru a ty poslední dveře na levo vedou do mého pokoje." Řekl mi a plácl mě po zadku. Slyšela jsem Marcusův smích.

Lekla jsem se a radši jsem rychle k těm jeho dveří naklusala.

Jsem u Martinusových dveří do pokoje a moc se mi tam nechce.
Chvíli jsem u těch dveří jen tak stála, ale potom jsem se překonala a dveře otevřela.

„Wow" vydala jsem ze svých úst, pokoj měl fakt pěkný. „Líbí se ti?" Zeptal se Martinus, který stál ve dveřích. „J-jo, je pěkný"

„Ty hraješ na piáno?" Zeptala jsem se ho, protože jsem viděla piáno v rohu pokoje. „Jo" Odpověděl mi „Zahraješ něco prosím?"
Zeptala se ho a doufala, že odpověď bude kladná, protože taky hraju na piáno a chtěla jsem ho slyšet hrát.
„Ale jenom za něco" řekl a zkousl si zpodní ret.

„Za co?" Zeptala se ho a doufala, že nebude chtít to co si myslím.

Jenom se zasmál a obmotal si ruce kolem mého pásu, tím si mě přitáhl blíž. „Zkus hádat" Řekl a začal mi útočit na rty.

Já jsem se odtáhla „Myslím, že by jsme měli jít dělat ten úkol." řekla jsem a šla jsem si sednout na jeho postel. On udělal to samé. „Jaké je vůbec téma toho úkolu?" Zeptal se sklamaně. „Lidské tělo a my máme jako téma kostru."

„Jo tak lidské tělo jo?" Řekl a začal se mi koukat hluboko do očí. Já jsem mu pohled opětovala a začala se topit v těch jeho čokoládových očí.

„Tak můžeme začít takhle." Řekl a položil svoji ruku na mé stehno. Chtěla jsem ho odstrčit, ale on byl silnější.

Jenom jsem se uchechtla a už se mi podařilo ho odstrčit.

*

„Dobrý myslím si, že toto učitelce bude muset stačit." Řekla jsem a usmála se na Martinuse. Už jsem byla na odchodu, ale Martinus mě zastavil. „Počkej, kam si myslíš, že jdeš?"

„Představ si že domů." Řekla jsem. „No, ale co když tě nepustím?" Řekl a mě to docela dost vylekalo. „C-cože?!" Řekla jsem vyděšeně.

„No slyšela jsi dobře, já tě nechci pustit."
„Dobrý no, uvidíme se ve škole. Ahoj" Šla jsem ke dveřím a snažila je otevřít, ale to nešlo. Ten hajzl, zamkl dveře. Ani jsem si toho nevšimla.

Jenom se zasmál a řekl „No tak. Fakt sis myslela, že jsem tak hloupý."

„Jo myslela" zakřičela jsem na něj a zalomcovala klikou. „Prosím pusť mě."
„No, ale to nejde, ..... "
Přerušilo ho zvonění mého mobilu. „Taťka!" Koukla jsem se na Martinuse. „Tak to zvedni." Pobídl mě.

„Ehmm.... Ahoj tati."
„Kde jsi?"
„U kamaráda, děláme úkol do školy."
„Jo aha, nechceš už příjd na večeři?"

V ten moment kdy se mě zeptal jsem se podívala na Martinuse a ten měl sklopenou hlavu a smutný výraz, nejspíš to slyšel. Nevím co to do mě vjelo, ale nedokázala jsem snést jeho smutný pohled.

„Promiň tati, ale ještě ten úkol nemáme hotový." Když jsem toto řekla do telefonu tak jsem si uvědomila jakou blbost jsem udělala. Haló Nicol on tě chce ojet!!

„Aha, tak jak ten úkol dokončíte tak přijď domů a nebo mi zavolej, já pro tebe přijedu." dořekl a típl hovor.

„Hmmm... Takže holčička si chce taky užít?" Řekl s hlubokým a nadrženým hlasem. „Ne nechci" vykřikla jsem na něj.

„Jsi si tím jistá? Promysli si to. Představ si, že si můžeš užít se zkušeným klukem. A věř mi všechny mě chválí." Dořekl a přitlačil mě na zeď.

„Ehmm... Ne díky" Řekla jsem a snažila se ho odtlačit z mého těla, ale nešlo to.

„Noták Nici." Řekl a začal mi sundávat triko. „Hej! Řekla jsem, že ne!" Zakřičela jsem na něj a kopla ho do teď už tvrdého rozkroku.

Zakřičel mi do ucha a spadl na zem. Popadla jsem klíče co jsem viděla na nočním stolku a odemkla dveře.

Poté jsem seběhla schody a zamířila ke hlavním dveřím. Chtěla jsem je otevřít, ale někdo je otevřel dřív z jinačí strany, byl to Marcus. „Ahoj. Ty už jsi na odchodu?" „Ehmm... Ahoj jo jsem, tak se měj.

Rychle jsem běžela domů, ale v půlce cesty jsem si vzpomněla, že jsem si u toho debila nechala batoh. No nějak jsem to neřešila a běžela dál domů.

Takže toto je konec další kapitolky a doufám že se líbila. 😘😊