Just A Girl [Marcus & Martinus] -Dokončeno-

~7. Kapitola 💛

NICOL

„Ty ses vyspala s Marcusem?!” křikl na mě Martinus. „Co tě to zajímá. Nic ti do toho není!” křikla jsem na něj zpátky. „Já jsem tě upozornil holčičko.” řekl a zmizel v chodbě školy.

Snažila jsem se zadržet slzy, které se mi začínaly vytvářet v očí. Co když to fakt udělá? Budu pořád s Marcusem a už se od něj neodtrhnu.

**

„Ahoj zlato.” křikl na mě Marcus a přitáhl si mě do polibku. „Maci! Jdem?” křikl na něj Martinus. „Jo už jdu! Ehmm... Nici nechceš jít s náma k nám?” řekl Marcus a tím prolomil polibek. Upřímně se mi do baráku Gunnarsenů nechce. Opět jsem se začala bát Martinuse. „Ehmm.... Já nevím....” „Prosím, bude to jenom na chvilku. V sedm jdu k Nickovi přespat.” Chvilku jsem se na něj koukala a zašeptala mu aby to neslyšel Martinus. „Dobře, ale budeš pořád se mnou.” „Neboj se, budu.” řekl a opět si mě přitáhl do polibku.

Byla celkem zábava vidět rozzlobeného Martinuse. „Jdem nebo tady budeme jenom stát?!” zakřičel poměrně nahlas. Jenom jsme se zasmáli a vydali se na cestu.

**

„Tak já už budu muset jít.” Řekl Marcus sedící na pohovce se mnou a Martinusem. „Aha, notak to už půjdu taky.” Řekla jsem se strachem v hlase, protože představa že by jsem měla být v baráku Gunnarsenů sama s Martinusem nebyla moc příjemná.

„Jo ehmm... Chtěl jsem se zeptat. Marcus mi řekl, že jsi prý dobrá na matiku. Tak mě napadlo jestli mi s ní nepomůžeš?” řekl a mrkl na mě, ale to bohužel Marcus neviděl. Neměla jsem z toho dobrý pocit. Řekla bych mu ne, ale při pohledu do jeho krásných očí s očekáváním, že řeknu ano nešlo prostě odolat. „Ehmm... Tak proč ne.” řekla jsem a až teď si uvědomila, že jsem udělala nejspíš chybu. „Jo tak to je super. Díky moc.” řekl a falešně se usmál. „Nemáš zač.” řekla jsem a falešný úsměv mu oplatila.

„Tak já jdu” řekl Marcus a popošel ke hlavním dveřím si obout boty. „Tak se měj a užíj si to.” řekla jsem mu a opět pocítila jeho hebké rtíky na těch mých. „Užiju, neboj. Až se vrátím tak si můžeme udělat společný večer. Večeře, filmy, popcorn a možná i něco víc.” řekl a šibalsky se na mě usmál. „To není vůbec špatný nápad.” řekla jsem a políbila ho na líčko. Rozloučili jsme se a já jsem nakráčela do obýváku za Martinusem. Už jsem byla trochu víc v pohodě, protože Martinus vypadal fakt že chtěl pomoc. Prostě mu teď věřím a jenom doufám že nejsem na omylu.

„Tak jdem na tu Matiku?” zeptal se mě a mrkl na mě. „Jo můžem.” odpověděla jsem mu. Zasmál se poměrně nahlas, což mě trochu znejistilo. Jeho kroky směřovaly do jeho pokoje a já ho následovala.

Vešli jsme do pokoje a on za náma zamkl. A doprdele. On to fakt chce udělat. Ne ne ne. Nicol jsi v prdeli. Řekla jsem si pro sebe. Ale to bude v poho. On určitě zamkl aby nás nikdo nerušil při Matematice, že?

„Copak? Tady nám naše Nicolka trošku znejistila, ne?” řekl a nahlas se zasmál. „Dám ti radu. Spolupracuj a nebude tě to tak bolet.” řekl a přitiskl mě na zeď. „Ne, prosím!” řekla jsem téměř se slzami v očích. „Kotě, já jsem tě varoval a ty jsi mě neposlechla, takže si zasloužíš trest. Tvrdý trest.” řekl a začal si rozepínat kalhoty. „Prosím nedělej to.” „Drž hubu!” zakřičel a na tváři mi přiletěla jedná facka. Jeho ruka mi zajela pod triko a já se začala kroutit a snažit se dostat z jeho sevření. Pokusila jsem se ho i kopnout mezi nohy, ale tentokrát se mi to nepodařilo, tak mi nezbývalo nic jiného než křičet a volat o pomoc.

„POMOC!” Zakřičela jsem co nejvíce jsem mohla. Ale Martinus mě přerušil. „Drž hubu! Stejně tě nikdo neuslyší!” křikl na mě a hned potom mi začaly stékat kulaté slzy po lících dolů. „M-Martinusi p-p-prosím?” zeptala jsem se ho koktavě, protože jsem už neměla ani síly křičet o pomoc.

„Pššš. Jenom spolupracuj a užijeme si to oba.” řekl a začal mi útočit na rty. „A-ale já n-nechci.” zavzlykala jsem. „Tak to máš pěkně blbé!” zakřičel na mě a přemístil si mě na postel, rychle se mi zbavil trička a byla jsem tam jenom v podprsence a džínách.

Na krku mi nechal pár flíčků a mě se to rozhodně nelíbilo. „NECH TOHO!” Zakřičela jsem na něj. Ale on mi neodpovídal a nadále se věnoval mému krku. Všemožně jsem se kroutila, ale utéct mu prostě nešlo. Hrozně jsem brečela nechtěla jsem být už podruhé znásilněná. Můj bývalý to aspoň neudělal za střízliva, byl pořád opilý.  „NECH TOHO! JAK BY NA TO ASI REAGOVAL TVŮJ BRATR, KDYBY SE TO DOZVĚDĚL?!” začala jsem mu vyhrožovat, ale na tváři mi hned přistála facka. „Ty mu to neřekneš!” Zaječel na mě. „A CO KDYŽ JO?!” zase jsem na něj křikla se slzama v očích. Nic neřekl jenom se na mě díval. Šibalsky se na mě usmál a začal mi sundávat kalhoty, přitom mi stihl udělal další flek na krku. Už jsem neměla žádné síly. Proč to dělá? Co jsem mu udělala?

„P-p-prosím” zeptala jsem se ho opět. „Kotě jenom spolupracuj a užijeme si to oba.” řekl a opět se přemístil k mým rtům. Začala jsem vzlykat, kroutit a snažila se dostat pryč z jeho sevření. „Dobře takže, když to holčička nechce po dobrém tak to půjde po zlém!” řekl se smíchem v hlase a sundal mi spodní prádlo. „NECH TO HO!” zakřičela jsem na něj. „Pozdě” zašeptal mi do ucha a udělal to .....

No... 😶

Tota kapitolka byla trošku jinačí než ty ostatní, ale pořád doufám že se líbila. 💛

Doufám že vás nějak neodradila nebo něco na ten způsob. 😐

Jinak bych se chtěla zeptat jaký máte názor na totu kapitolu a celkově na celou knížku? Určitě budu ráda za každý komentář a názor. 😇😏

Takže doufám že se líbila a u další kapitolky. Ahoj. 😘😊