Just A Girl [Marcus & Martinus] -Dokončeno-

~11. Kapitola 💛

NICOL

„Proč to udělal?" zeptala jsem Beth, která mě uklidňovala. „Nicol on to určitě nechtěl udělat." Uklidnila mě. Ale mě to nějak nepomohlo. „Ale kdyby se aspoň omluvil nebo něco takového." řekla jsem a utřela si slzy které mi stékaly po lících.

Myslela jsem, že mě miluje, ale on si radši spí s nějakýma šlapkama!

Vyrušilo nás zvonění na hodinu a my se museli dostavit do třídy. Otevřela jsem dveře a vyšla ze školních záchodů. Celá chodba byla už prázdná. A my se pomalu, ale jistě dostavili před dveře naší třídy. Zaklepala jsem a dveře následovně otevřela. „My se omlouváme za pozdní příchod do hodiny, ale tady Nicol nebylo dobře." omluvila se Beth učitelce na chemii a ta na nás ukázala svým křivým prstem a naznačila ať si jdeme sednout.

Schytala jsem pár nechápavých pohledů mých spolužáků, protože jsem měla celý make-up úplně zníčený, ale mě to bylo momentálně úplně jedno. Sedla jsem si do lavice a začala se věnovat látce, kterou probíráme. Byla to nuda jako vždycky a ta první hodina chemie mi připadala nekonečná.

Na mé štěstí mi asi za deset minut zvoní takže super. Budu muset přetrpět zbýlích sedm hodin ve škole.

**

„Už jsem si myslela že to tu nevydržím." povzdychla si Beth a usmála se na mě. „Nápodobně." řekla jsem, ale úsměv jsem ji tentokrát neopětovala.

Vycházeli jsme z té hrozné budovy, která se nazývá škola a chvilku si před ní povídali. Pořád jsem byla hrozně smutná a uvnitř jsem brečela jako malé dítě, ale nedávala jsem to najevo. Jak mi to mohl udělat? Co jsem mu udělala? Zasloužila jsem si to vůbec?

Zamyslela jsem se a nic jsem nevnímala až na ruku Beth, která mi po chvilce mávala před obličejem. „Haló, Nicol. Vnímáš to co ti říkám?" „Ehmm... Co?" řekla jsem a ona na mě upřehla ustaraný pohled. „Notak. Nemysli na něj. Je to grázl." řekla soucitně a já si uzřela slzu co mi stékala po líčku. „A-ale t-to nejde. Já ho p-pořád miluju." vzlykla jsem a objala Beth. „To bude v pohodě, slibuju." řekla a já se na ni usmála.

„Už budu muset. Tak ahoj." řekla jsem a objala ji. „Měj se a už prosimtě nemysli na toho ubožáka. Ano?" „Pokusím se." řekla jsem a svůj pohled upřela do země. Když jsem se chtěla splátky kouknout na Beth tak tam už nestála a místo ní tak byl Marcus.

Hned se do mě nahrnula veškerá zlost a křikla na něj. „Co chceš⁉" „Chci se ti omluvit." řekl a já mu hned vlepila facku. Odešla jsem od něj, ale on šel hned za mnou. „Nici, prosím" řekl a přitáhl si mě blíž. Hned jsem se odtáhla, ale on dál pokračoval. „Nech mě!" zakřičela jsem.

„Ehmm... Neruším?" zeptal se nás Martinus co stál poblíž. To je snad poprvé co jsem ráda za jeho přítomnost. „Jo rušíš!" křikl po něm Marcus. „Klídek." řekl a pomohl mi z Marcusova sevření pryč. Marcus se na něj nechápavě podíval a chtěl něco říct, ale to už mě Martinus táhl někam pryč od něj.

„Děkuju" špitla jsem a usmála se na něj. „Za nic, kočičko." řekl a na ústech mu přistál ten jeho nechutný úšklebek. Chvíli mě někam vedl, ale potom zastavil u nějákého stromu a natistl mě na něj. A už je to tu zase. Srdce mi opět buší jako o závod, dech se mi zrychlil a opět jsem cítila jeho rty na těch mých. Nebylo mi to vůbec příjemný. Cukala jsem sebou a snažila ho odstrčit. Vůbec bych to nečekala, ale on přestal. Usmál se a olízl si svůj spodní ret. „Už půjdu domů." řekl a dal mi skrčený papírek do ruky. Nechápavě jsem se na něj podívala, ale on mě jenom pohladil po líčku a už se vydal k němu domů.

Nějak jsem to neřešila a šla domů taky.

**

Zasunula jsem klíček do dveří a otevřela je. Doma nikdo nebyl, myslela jsem, že taťka má volno. Asi je někde s kamarádama. Školní batoh jsem odhodila někam do rohu a namířila si to do pokoje.

V pokoji jsem se sebou praštila do postele. A vybrečela se. Ano, stále mě trápí ten rozchod s Marcusem. Moc jsem ho milovala a možná i pořád miluju, ale dokáže člověk pořád milovat toho kdo mu způsobil bolest, kdo mu zlomil srdce?

Sundala jsem si mikinu, ale s ní mi vypadl ten papírek co mi dal Martinus. Vzala ho a na něm stálo

Zítra ve čtyři v parku
M.Gunnarsen <3

Nevím co si mám o tom myslet. Mám tam jít nebo radši ne?

Takže jsem se konečně dokopala k nové kapitole. Tak co si o ní myslíte? Omlouvám se, že dneska byla trochu kratší. 😅

1.: Chci se moc omluvit, že celkem dlouho nebyla nová kapitola

2.: 1K přečtení? Wow. Děkuju moc. Jsem za to opravdu ráda a nevím jak vám mám poděkovat 😍🤗

Takže doufám, že se líbila a u další kapitoly. Ahoj. 😘😊