Just A Girl [Marcus & Martinus] -Dokončeno-

~22. Kapitola 💛

NICOL

Sedím na lavičce v parku a čekám na Marcuse. Přišla jsem asi o dvacet minut dřív, doma jsem neměla co dělat a celý den jsem brečet fakt nechtěla.

Koukla jsem se okolo sebe a spatřila Marcuse. Na pohodu si vykračoval a na obličeji mu přistál ten jeho typický úšklebek. „Jaktože jsi náhle změnila názor?” zeptal se mě, když ke mně přišel. Nic jsem mu na to neodpověděla, jenom jsem se zmohla na pokrčení ramen. Zasmál se mi, co je tu směšnýho!?

Zbytek dne byl v pohodě, dokonce jsem na tu chvíli na Martinuse zapomněla, ale to se hned změnilo, když se Marcus ke mně pomalu začal přibližovat. „C-co to děláš?” špitla jsem, když naše rty byly od sebe už asi jenom jeden centimetr. „Nevím.” řekl a naše rty rychle spojil v jedny.
Nic jsem nedělala byla jsem ztuhlá jako kámen. Asi vycítil, že jsem nervózní, proto se ode mně odtáhl. Chvíli jsme si koukali do očí. Zase to zopakoval, zase jsem cítila jeho rty na těch mých. Přišlo mi to až nechutné, ale potom jsem se zasnila a představovala si, že tu teď je místo Marcuse Martinus, tím pádem jsem začala spolupracovat.

„Martinus udělal velkou chybu.” řekl když se odtáhl. „J-jakou?”

„Jak tě mohl podvést? Zrovna v obýváku? Však tě k nám pozval ne!? A proč zrovna s Caroline!?
No jo... Neměla si brát to černé prádýlko s krajkama, to Tinuse rajcuje nejvíce a to nemluvím o sepmutých vlasech do vysokého drdolu.” řekl a soucitně se na mě podíval. Počkat co!? Něco mi tu nehraje! Jak toto všechno může vědět!?

„Co prosím!?” křikla jsem po něm. „C-co se děje!?” řekl nervózně. „Jak můžeš vědět, že měla černý krajkovaný prádýlko!? Jak můžeš vědět, že to bylo v obýváku!? A jak můžeš sakra vědět, že měla drdol!?” zakřičela jsem.
Zmlkl. „N-no... J-já... Ehmm... Dobře... Prostě jsem žárlil. Myslíš jsi, že bylo pro mě příjemný tě vidět s Tinusem!? Ne nebylo! Co jinýho jsem měl dělat!?” křikl. „Takže mě nepodvedl!?” „Ne! Ale měl to udělat. Nenechal se. Já jsem myslela, že ho Caroline dokáže svést!”

„Takže to ty za to můžeš!?”
Byl ticho. Jenom přikývl hlavou.

Bože já jsem tak blbá. Proč jsem Tinusovi nevěřila!? Rychle jsem se rozeběhla domů.
Zanedlouho jsem už byla před naším barákem. Musela jsem si to v hlavě všechno srovnat. Vyběhla jsem schody nahoru a skočila do postele. Hned jsem ucítila ty vodopády co se mi hrnuly z očí. Jsem blbá. Je mi jasné, že mě už zpátky chtít nebude. Co jsem to udělala?

Přešla jsem ke květinám, které mi daroval. Počkat! Na jedné z růží je pověšený lísteček!
Opatrně jsem ho z tama vzala a přečetla si ho.

Je mi hrozně líto toho co se stalo, vím že mě už do smrti budeš nenávidět.
Ale chci aby jsi věděla, že jsi ta nejlepší žena, kterou jsem kdy potkal.
Chci aby jsi věděla, že tě budu do smrti milovat a chci aby jsi věděla, že chvíle s tebou byly ty nejlepší chvíle které jsem mohl zažít. Děkuju ti moc.
S láskou Tinus.

Po dočtení toho dopisu jsem brečela ještě víc. Taky ho pořád miluju. Prostě ho půjdu hledat a až ho najdu tak mu vysvětlím, jak moc velkou kravinu jsem udělala.

*

Kde je? Nikde ho nemůžu najít. Byla jsem všude, u něj doma, v parku, u školy, v klubu, na fotbalovém hřišti, ale on pořád nikde. Jediné místo, které mě napadá je město, ale nevím no... Můžu to zkusit, za chvíli by jsem měla být tam.

*

Mám ho. Doopravdy je tam. Ale je tam ještě s nějakýma klukama a Marcusem, to je jedno, prostě tam na něj jdu skočit.

Rozeběhla jsem se se slzami v očích k němu, udiveně na mě koukal, ale mě to nerozhodilo a pořád jsem za ním celou mou rychlostí běžela. „Nicol...” vzdychl, když jsem na něj skočila a své nohy si omotala okolo jeho pasu. „C-co s-se děje?” řekl udiveně. „Já to prostě nedokážu vydržet.” šeptla jsem mu do ucha. „Pořád tě moc miluju a nic se na tom už nezmění.” dodala jsem. „Ty mi věříš, že se nic nestalo mezi mnou a...” nestihl ani doříct svou větu. „Ano, věřím.” řekla jsem a políbila ho. Jak je u nás zvykem tak Tinus opět náš polibek prodloužil. „Nechci vás moje hrdličky rušit, ale neměli by jste si to nechat na doma!?” odtáhla jsem se.
„Máš pravdu.” odpověděl mu Tinus a ušklíbl se na mě.

Takže... Už tu máme konec knížky 🙁😔 chci vám hrozně moc poděkovat za tu podporu co jste mi dávali, ale více se k tomu vyjádřím v úplně poslední kapitole toté knížky, což bude epilog. ❤

Jinak jsem vám chtěla vzdělit, že na mém profilu vyšla nová knížka "Game Over" takže budu nehorázně ráda, když se na ní podíváte.

Takže snad se vám kapitola líbila, přeju dobrou noc a u další kapitoly. Ahoj. 😘😊