Just A Girl [Marcus & Martinus] -Dokončeno-

~18. Kapitola 💛

MARTINUS

Nicol už asi před deseti minutami odjela domů a já čekám na Mace abych si to s ním vyřídil. Netrvalo to dlouho a už se vrátil domů. Všiml jsem si, že na krku má fleky a nemá upravené vlasy, nejspíš byl zase u Caroline. Je to kurva a pokud Marcus k ní cítí něco víc tak to má smůlu, protože ona ho má jenom do postele.

„Marcusi. Můžeš na chvilku?” zeptal jsem se ho poměrně klidně. „Stalo se něco?” „Jo stalo!” už jsem to nevydržel a křikl jsem po něm. Došel až ke mně a já ho natlačil na zeď. „Můžeš mi prosim tě vysvětlit co jsi to Nicol nakecal za sračky!?” křikl jsem, ale on se zasmál. „To nejsou sračky! To je realita. Nevím co si tu všichni namlouvaj. Výdržíte spolu pár měsíců a potom bude konec, protože ty ji podvedeš. Nic jinýho neumíš, protože nemáš žádné city. To ona byla se mnou šťastná, ale ty ses nám do toho zamotal!” křikl, ale já mu to hned vrátil zpátky. „Pokud sis nevšiml tak jsi ji podvedl! Byla z toho hrozně zničená, tak mi tady nemel o tom, že jsem vám posral vztah! To ty za to můžeš a pokud sis nevšiml tak, tě nemiluje!” křikl jsem co nejvíc to šlo.

„Já ji ani nechci milovat, protože je to blbka.” „Ne to teda není!” křikl jsem po něm.
„Tak blbá být musí, když je do takového idiota jako jsi ty zamilovaná.” řekl a já ho přitlačil víc ke zdi. „Co nemůžeš pochopit na tom, že jsem se do ní zamiloval!?” křikl jsem a jednu mu vrazil.

***

NICOL

Ležím na posteli a prohlížím si fotky kde jsem s Tinusem. Jsou tak dokonalé, ale pořád mi v hlavě zní Marcusova věta. „Snad si nemyslíš, že tě miluje.”
Proč mi v té hlavě zní? Však Tinus mě miluje a já ho. Přerušilo mě zvonění mobilu. Koukla jsem se na displej. Marcus. Marcus? Cože? Co ten chce? Típla jsem mu to, ale on mi hned zavolal znovu.

„Potřebuješ něco?”
„Jo potřebuju.” řekl
„A co?” „Půjdeš se mnou ven?” zeptal se. „Ne. Nepůjdu.” „Proč?” „Protože s tebou ven jít nechci.” řekla jsem otráveně. „Noták. Prosím. Aspoň na deset minut.” řekl. „Ehmm... Tak jo, ale jenom na chvilku.” „Super, tak o půl v parku.” řekl a já to típla.

Co to mělo být? Proč chce jít se mnou Marcus ven. Nevím jestli chci poslouchat další ty kecy o tom, že mě má Tinus jenom do postele atd. Koukla jsem se na hodiny a všimla si, že za patnáct minut mám být tam. Jo, tak to teda dobře nestíhám. Odfrkla jsem si a šla si udělat drdol. S oblečením jsem se moc netrápila, jdu ven s mojím bývalým takže mi je jedno jak vypadám.

*

Přišla jsem k parku a zahlédla jsem ho. Zdá se mi to a nebo má monokl? Přišla jsem až k němu a pozdravila ho. „Ehm... Čau.” „Ahoj” zvedl se a chtěl mě obejmout, ale já mu to nedovolila. „Co chceš?” zeptala jsem se ho a sedla si. On si sedl taky. „Popovídat si. Třeba stejně jako za starých časů.” řekl, ušklíbl se položil si ruku na moje stehno. „Ne! To není dobrý nápad!” řekla jsem a jeho ruku jsem dala z mého stehna pryč. „Proč ne?” řekl a přiblížil se. Na to, že je to můj bývalý byl až moc blýzko. „Protože tě nemiluju a milovat ani nebudu.... Když se tak na tvoje oko dívám. Tak Martinus udělal dobrou práci.” uchechtla jsem se. „Jak víš, že to byl on?” „Kdo jiný by ti to udělal?” zasmála jsem se, ale on nic neřekl. „Máš hezké oči.” zničeho nic řekl. Co? Je ten kluk v pohodě? „Super.” řekla jsem, a spozorovala jsem, že se ke mně přibližuje. On mě chce políbit? Ne! Než jsem se snažila vzpamatovat tak jsem jeho rty cítila na těch mých. Nelíbilo se mi to, přišlo mi to spíš nechutné. „Nech mě!” zamumlala jsem do polibku a chtěla se odtáhnout, ale nešlo to. Pevně mě držel. „Ještě chvilku to vydrž.” zamumlal do polibku. „Cože!?” vyjekla jsem, ale to jsem dělat neměla, protože tím vyjeknutím jsem otevřela i pusu a ne za dlouho jsem cítila tu slizkou věc, která se jmenuje jazyk v mé puse. Fuj. Ať toho nechá!

Zničeho nic se odtáhl a začal se koukat za mě. Ušklíbl se. Z jeho smíchu nevychází nic dobrého. Opatrně jsem se koukla za sebe a spatřila Tinuse. To snad ne! On to celé viděl.
Jeho oči začaly rudnout. „Já jsem myslel, že ho už nemiluješ.” řekl a odešel ze sklopenou hlavou. „Martinusi počkej.” chtěla jsem za ním utíkat, ale Marcus mě držel, takže jsem nemohla nic udělat. „Proč to děláš?” křikla jsem na něj se slzami v očích. „Protože si tě nezaslouží!” „Pusť mě!” křikla jsem na něj. „Ne!” zakřičel tak nahlas, že za náma došel nějaký muž. „Slečno, obtěžuje vás tenhle kluk?” zeptal se mile. Povzdychla jsem si. „Ano, obtěžuje. Marcusi budu ráda když mě pustíš a necháš jít!” Marcus tak udělal a odešel.

*

„Martinusi! Otevři mi! Prosím.” řekla jsem mu a zabouchala na jeho dveře od pokoje, které byly zamknuté. Emma mě pustila k nim domů, takže super.

„Zlato, prosím. Nech mě to vysvětlit.” řekla jsem mu potichu, ale on mi pořád neodpovídal. Sjela jsem po zdi až dolů a začala vzlykat. Proč!? Proč se toto musí stát zrovna mně? Proč jsem si s Marcusem vůbec něco začínala? Jsem kráva!

Svoji hlavu jsem měla zabořenou v kolenech. Zaregistrovala jsem, že předemnou někdo stojí. Doufala jsem, že to je Tinus, ale opak se pravdou. Stála tam jeho kopie. Marcus. Jenom se na mě pobaveně koukal a smál se mi. „Co ti tu příjde vtipné!?” sykla jsem. „Právě v mém domě přede mnou sedí o zeď opřená moje bejvalka, která brečí kvůli mému dvojčeti. Upřímně řekni. Kdo by se nesmál.” zasmál se nahlas. „Proč jsi tak zlý?” zeptala jsem se ho. Chvilku přemýšlel. Když už mi konečně chtěl říct svoji odpověď, tak ho přerušilo odemykání dveří. Pro upřesnění Tinusových dveří. Vyšel z nich zklamaný Tinus, došel až ke mně a silně mě popadl za zápěstí a dovedl mě až k němu. Zamkl za náma.

„Vysvětluj.” řekl sklesle.

Takže tu máme další kapitolu.😂😂
Do Vánoc bych chtěla stihnout vydat 20.Kapitolu, takže doufám, že bude čas 😂🎄

Jinak se omlouvám, že dnešní kapitola byla nudnější, ale já přesto doufám, že se líbila a u další kapitoly. Ahoj. 😘😊