Just A Girl [Marcus & Martinus] -Dokončeno-

~6. Kapitola 💛

NICOL

Ve škole jsem vůbec nic nevnímala, byla jsem bláznivě zamilovaná do Marcuse. Nemůžu přestat myslet na jeho hlas, oči, úsměv. Při snění jsem pocítila zaklepání na své rameno. Otočila jsem dozadu na Martinuse. „Hej kotě, po hodině mě čekej u tvojí skříňky." zašeptal. Jen jsem němě přikývla a dál se věnovala látce, kterou probíráme v hodině.

*

„Ty tu fakt jsi?" řekl se smíchem v obličeji u skříňek. „Jo, co potřebuješ?". Nebezpečně se ke mně přiblížil a začal mě hladit po vlasech. „Marcus mi včera básnil o tom, že s ním jdeš ven." Po dokončení jeho věty se mi objevil úsměv na obličeji. Fakt o tom básnil. „No.... jo. Máš s tím problém?" „Ano mám! Ty s ním nikam nepůjdeš!" „No tak to teda půjdu! Ty mi do toho nebudeš vůbec kecat!" zakřičela jsem na něj. „Hele pokud se dozvím, že jsi s ním někde byla tak si mě nepřej, bude tě to pěkně bolet kočičko!" Super takže teď mi vyhrožuje znásilněním!? Super. Už jsem radši nic neřekla a podívala se na zem.

„Ano, takhle se mi líbíš" dořekl a začal mě líbat. Bránila jsem se, ale nešlo to. „Nech toho!" zakřičela jsem do polibku. Když se mi už podařilo od něj odtrhnout, dala jsem mu facku a rychle odklusala ze školy ven.

„Ahoj" křikl na mě Marcus a ze zadu mě objal. „A-ahoj" pozdravila jsem ho s vyděšeným výrazem. „Nici děje se něco?" zeptal se mě. „N-ne, teda a-ano. Jde o tvého bratra. Bojím se ho. Řekl, že když s tebou někam půjdu, tak že mi něco udělá." řekla jsem se slzami na krajíčku. Jenom se na mě koukl s nechápavým výrazem. „Cože!? Martinus by holku nikdy neuhodil, jo je to děvkař a každý den si to užívá s jinou, ale holku by nikdy neuhodil, fakt věř mi." No holku by možná neuhodil, ale znásilnil. To mu ale říct nemůžu jenom jsem se k němu přitulila.

Už jsem se k němu naklonila pro polibek, ale uvědomila jsem si že spolu vlastně nechodíme, takže jsem se hned od něj odtáhla. „Mě to nevadí" zasmál se a spojil naše rty v jedny. Já jsem samozřejmě spolupracovala a užívala si ten pocit.

„Hej Maci!" zakřičel na nás jeho dvojče. Marcus polibek hned přerušil, aby mohl odpovědět tomu ničiteli krásných chvilek. „Co chceš!" křikl na něj. „Tohle si nech na doma, jo?" „Copak, copak. Ty žárlíš?" řekl Marcus se smíchem v hlase a já se taky uchechtla. „Vůbec si ho nevšímej jo?" Mi řekl Marcus a znova mi zaútočil na rty. „Takže v osm tě vyzvednu" jenom jsem přikývla a dál si užívala chuť těch jeho rtů.

***

Je pět minut před osmou a já se nervózně procházím po pokoji. Mám na sobě džínové kraťasy a červené úplné tílko. Marcus mi po škole řekl, že by jsme mohli zajít na zmrzku, takže jsem to s outfitem a líčením moc nehrotila.

***

MARCUS

Docela dost jsem přemýšlel nad tím co mi Nicol řekla před školou o Martinusovi. Vůbec bych to do něj neřekl, jo vím je to děvkař, ale holku by neuhodil. Snad.

Teď stojím před barákem Nici a zmáčkl jsem zvonek. Dveře mi otevřel nejspíš otec Nicol „Dobrý den já jsem Marcus Gunnarsen." „Dobrý, já jsem Patrick. Ehmm... Neviděli jsme se už někdy?" zeptal se mě zdvořile. „My ne, ale možná se už znáte s mým dvojčetem Martinusem" odpověděl jsem. „Ano to je možné, nejspíš si jdeš pro moji dceru, že?" přikývl jsem a Patrick zavolal Nicol.

Hned jak jsem ji spatřil, mi spadla brada byla překrásná. „Ehmm... ahoj" pozdravila mě ta kráska a políbila na tvář. „Ahoj, vypadáš překrásně" řekl jsem a zaregistroval to že se začala červenat. Chvíli jsme se na sebe jen koukali ale potom jsem si uvědomil, že se na nás celou dobu kouká Patrick. „Ehmm... Půjdem?" zeptal jsem se a usmál se na Nici. „Ano. Ehmm... Tak ahoj tati." Rozloučila se se svým otcem a vyrazili jsme se směrem k parku.

Celou cestu panovalo ticho, tak jsem se rozhodl to ticho přelomit. „Ty tu žiješ už od malička?" zeptal jsem se. „Ne nežiju. Před třemi lety jsme se sem přestěhovali z Osla." Němě jsem přikývl. „Nebylo mi tam moc dobře. Můj bývalý přítel mě mlátil i znásilnil, můj taťka byl odsouzen na pět let do vězení a mamka začala pít" Tak to jsem netušil, bylo mi ji celkem líto. „Aha, tak to mi je líto." řekl jsem.

*

„Tak jsme tady, jakou si dáš?" Řekl jsem a ukázal na stánek se zmrzlinou. „Ehmm... Asi jahodovou ty?" chvilku jsem váhal jakou si dát, ale rozhodl jsem se pro čokoládovou variantu. „Jednu jahodovou a jednu čokoládovou." Řekl jsem docela pohledné slečně a usmál se na ni. Slečna nám dala zmrzliny a nadiktovala částku, samozřejmě jsem to zaplatil i přesto, že se Nici bránila.

*

„Nechceš zkusit?" zeptala se mě po cestě ke mně domů. Řekli jsme si že půjdem ještě ke mě se kouknout na nějáký film. „Jasně proč ne." řekl jsem a Nici mi dala její zmrzlinu k puse. Už jsem se natahoval k tomu si líznout, ale zničeho nic mi tu zmrzku rozmazala po celé oblasti úst. „Páni moc ti to sluší." řekla, ale pořád se smála. „Díky. Jsem zvědavý jak bude vypadat čokoládová zmrzlina zas na tobě." řekl jsem a chtěl mojí zmrzlinu rozmazat tentokrát na její oblast úst, ale utekla mi. „Tak to se nikdy nedozvíš." řekla a utíkala dál, já jsem ji pronásledoval.

„Dobře, dobře vzdávám se." řekla a spomalila. Já jsem se k ní rozeběhl a chytil ji kolem pasu. „Pojďme už ke mně jo?" zašeptal jsem ji do ucha a zkousl její ušní lalůček.

***

NICOL

„Řekl jsem ti už někdy, jak moc krásná jsi? Řekl mi Marcus. „Ne, ještě ne." „Notak ti to říkám teď." řekl a začal mě líbat na jeho posteli. Konečně jsem ty jeho sladké polštářky mohla cítit opět na mých celkem pospraskaných rtech.

Vyhoupl se nademě a opíral se lokty o postel, aby mě nezalehl a pokračoval v líbání.

No to co se dělo dál si můžou všichni domyslet. 😂😈

Omlouvám se že dlouho nevyšla nová kapitolka, ale začala škola, takže nebylo tolik času.
Doufám, že se líbila a u další kapitolky. Ahoj. 😘😊