Just A Girl [Marcus & Martinus] -Dokončeno-

~15. Kapitola 💛

MARTINUS

„Pojď!” řekl jsem ji, zasmál se a rychle ji vedl ke mně domů. „Počkej, jsi moc rychlý!” uchechtla se. To její tempo mě fakt deprimovalo. „Prosím!” řekl jsem a ušklíbl se. Ona se na mě podívala a pomalu, ale jistě se ke mně přibližovala.

„Copak?” ušklíbla se. „Tady má někdo chuť?” zeptala se a otřela se svojí pánví o tu mojí. Nahlas jsem vzdychl a rychle si ji přitáhl do polibku. „Ty budeš provokovat?” řekl jsem ji do polibku výhružně. „Budu.” řekla a znovu se o mně otřela. Vyzdychl jsem ji do polibku. Popadl jsem ji za zápěstí a rychle táhl ke mně domů. Nic nenamítala, to se mi ještě nestalo. Vždycky, když jsem ji chtěl políbit nebo zatáhnout do postele, tak se bránila, až na dnešek. „Kam vůbec jdeme?” „Ke mně. Hele vím, že se ti tam moc nechce, ale neboj se ehmm.... Rodiče jsou pryč a Mac...” „Nech mě hádat.... Ten tam pícha s tou kurvou?” celkem mě zaskočilo to co řekla, ale teoreticky pravdu měla. „Ehmm... Jo.” odpověděl jsem a pokrčil rameny. „Já to věděla...” řekla a zasmála se. Ach ten její smích. Existuje snad hezčí než ten její?

„Pojď už.” řekl jsem a políbil ji...

***

NICOL

„Co jsem to udělala!?” křikla jsem po celém pokoji, ve kterém se se mnou nacházela i Beth. „Taky si říkám.” řekla mi a uchechtla se. „Proč se směješ!?” řekla jsem naštvaně. „Celkem jsem to i čekala.” zasmála se. Nechápavě jsem se tam na ní podívala a ona se mi tam smála dál.

„Jak jako čekala?” „Nicol... Je to největší děvkař na škole, ten dostane do postele každou... Myslím, že můžeš být v klidu. Už po tobě asi nic nebude chtít. Ve škole se stejnak bude cucat zase s jinou.” Po tom co to dořekla, tak se ve mě něco pohnulo... Že by mě měl jenom na noc a potom mě nechal na pokoji? Že by jsem nechtěla, aby to tak bylo? „J-jo. Máš pravdu.” odpověděla jsem ji. Pocítila jsem jak se mi do očí hrnou slzy, ale ty mi hned zmizely po rychlém zamrkání.

„Nicol? Jsi v pohodě?” stoupla si z postele a došla ke mně. Jenom jsem se na ní koukla a nic neodpověděla. „Nicol? Proč mám takový pocit, že ses do něj zamilovala?” řekla. Už jsem to nevydržela a z mých očí začaly stékát první slzy. Hned, když mě viděla tak si mě přitáhla do objetí a lehce se mnou pohupovala.

„Řekneš mi prosím ještě jednou co se ten večer stalo?” zeptala se a dotáhla mě k posteli, na kterou jsme se následovně posadili.

„Takže... Jak už jsem říkala, musela jsem jít do té knihovny si půjčit tu knížku. No ale potom mě napadl ten kluk. Ale Tinus mě před ním zachránil.” odmlčela jsem se abych si srovnala to co vlastně řeknu dál.
„Nějak jsem s Tinusem zůstala venku a potom mě políbil. Tam jsem si vlastně uvědomila to co všechno k němu cítím...” chtěla jsem pokračovat dál, ale Beth mě přerušila. „Promiň, že ti skáču do řeči, ale kde máš tu knížku o které jsi mluvila.” zeptala se. „Ehmm... V batohu.” „A kde máš ten batoh?” zeptala se mě s nadzvednutým obočím. Koukla jsem se po celém pokoji Beth. „Nešimla jsem si, že by jsi za mnou přišla s batohem na zádech.” řekla a uchechtla se. „Sakra!” špitla jsem.

„Ehmm... Já ho asi zapoměla u něj.” dořekla jsem a podívala jsem se na Beth. Ta se usmála a vydala ze svých úst. „No to je super. Takže teď k němu půjdeš a rovnou si spolu vyříkáte, jak to mezi sebou teď máte.” řekla a usmála se. Popravdě, když jsem ji řekla, že k němu asi něco cítím, tak jsem čekala úplně jinou reakci, ale ona po mě teď chce abych za ním rovnou šla.

„No... Já nevím. Moc se mi tam nechce” po dokončení mojí věty se na mě zamračila. „Noták.” „Beth fakt.” „Tak si jdi aspoň pro tu knihu co jsi u něj nechala.” řekla. Už mě nebaví se s ní hádat. „Fajn” povzdychla jsem si a vydala se k hlavním dveřím. „Půjdeš se mnou?” zeptala jsem se ji. „Dobře, ale až budeme u parku, tak půjdeš už sama.” usmála jsem se na ní.

*

„Dobrý den. Je tady Martinus?” zeptala jsem se staršího muže, který mi otevřel dveře po mém zaklepání. „Ano. Já ho zavolám.” mile se na mě usmál a zavolal ho. Tinus sešel schody a přišel za náma.

„Ahoj, kotě.” řekl a ušklíbl se. Bylo mi trochu nepříjné tak jak mi teď řekl, protože tam s náma je celou dobu i Tinusův táta, ale mu to očividně nějak nevadilo. „Pojď nahoru.” pobídl mě a vzal mě za ruku.

Dovedl mě do svého pokoje, na nic nečekal a hned se na mě vrhl. „Copak potřebuješ, zlato?” zeptal se do polibku. Odtáhla jsem se od něj. „Z-zapoměla jsem tu batoh.” řekla jsem a ukázala do rohu pokoje, kde se ten batoh nacházel. „Aha. Já myslel, že jdeš za mnou.” řekl a dělal smutného. Zasmála jsem se, protože herectví mu fakt nejde. „Noták.” řekla jsem a přešla k němu. Ušklíbl se a přitáhl si mě blíž k sobě. Už se natahoval pro polibek, ale někdo nás přerušil tím, že otevřel dveře...

Takže po týdnu tu je další kapitola. 😂😅

Rozhodla jsem se, že kapitoly budou nejspíš vycházet jednou za týden.❤

Takže toto by bylo pro dnešek všechno, snad se vám kapitola líbila a u další. Ahoj. 😘😊