Just A Girl [Marcus & Martinus] -Dokončeno-

~9. Kapitola 💛

~3 months later~

MARTINUS

Od té doby co jsem se s Nicol vyspal uplynuly tři měsíce a popravdě toho i lituju, neměl jsem to dělat.

Jo chtěl jsem se s ní vyspat, ale né tímto způsobem, ale když jsem se dozvěděl že je s Marcusem tak jsem se naštval. Ta měla být moje. Jenom moje! A navíc nejevila o mě žádný zájem, takže co jiného jsem měl udělat.

Můj plán byl se s ní vyspat, ale trochu se to zvrtlo a, no.... Myslel jsem, že na to hned zapomene, ale ta kráva to řekla Marcusovi a on mě za to zmlátil. Nikdy bych neřekl, že na Nicol bude Marcusovi tak moc záležet, však je to stejný hajzl jako já.

„Jdeš už?" zamručel na mě Marcus a já jen přikývl na náznak souhlasu. Už to není mezi náma takové jako dřív. Teď po sobě pořád křičíme a ignorujeme se. Po cestě do školy mezi námi panovalo ticho a já se ho snažil prolomit. „Hele Maci moc se omlouvám...." řekl jsem, ale on mě přerušil. „Za co!?" „Za to co jsem udělal Nicol...." řekl jsem a svůj pohled upřel do země. „Nechtěl jsem. J-já... Ehmm.... Jenom jsem žárlil." řekl jsem a zastavil se. Marcus udělal to samé. Jenom se na mě koukal a usmál se. „Dobře." řekl a pokračoval v chůzi.

***

NICOL

Svůj pohled jsem měla upřený do mobilu, když jsem najednou ucítila něčí ruce obmotané okolo mého pásu. Byl to Marcus. Hned jsem se otočila k němu a políbila ho na líčko. „Ahoj zlato." řekl a usmál se, já jsem mu úsměv oplatila a koukla se za něj kde stál Martinus. „Ahoj" řekl, ale já mu neodpověděla. Na ten incident jsem se snažila zapomenou dlouho, ale moc to nešlo. „Já už budu muset jít" řekla jsem a šla za Beth do třídy.

Beth už ví to co se stalo tehdy před několika měsíci u Gunnarsenů. A hodně mi pomáhá na to zapomenout.

*

„Ehmm... Nicol?" řekl mi Martinus. Já jsem na něj jenom hleděla a neodpověděla jsem mu. „Víš... Já se ti chci omluvit." řekl a mě se do očí nahrnuly slzy. „A-ale já ti tu omluvu nepřímám." řekla jsem mu, otočila se a chtěla jít do třídy, ale on mě silně chytil za rameno. „Prosím...." řekl. „Řekla jsem NE!" „Dobře, ale potom laskavě nechoď brečet Marcusovi na rameno, že jsem se ti ani neomluvil a že se bojíš, že to udělám znovu, měl jsem dobrý důvod to udělat!" zařval, ale to už jsem byla na konci chodby.

Když jsem se otočila tak tam už nebyl a na místě kde stál stála teď Beth. Rychlým krokem šla ke mě a objala mě. „Ehmm... Jsi v pohodě?" „Ne nejsem. Gunnarsen se mi omlouval." „A....? Přijmula jsi mu to?" „Ehmm.... Ne..." Dořekla jsem a slzy se mi zase začaly kutálet po mých lících. Když mě viděla tak mě hned objala. „Víš co?" Zeptala se mě a já kývla hlavou. „Co kdyby jsme zajeli třeba stanovat ať nemyslíš na toho idiota, ale na něco hezkého." řekla a usmála se. „Dobře, děkuju." řekla jsem a úsměv ji oplatila.

**

Zazvonila jsem na zvonek, který patří domů Gunnarsenů. Chtěla jsem Marcusovi oznámit, že na týden nebudu ve městě. Čekala jsem, že mi dveře otevře on, ale byl to Martinus. Byl celý rozcuchaný, nechápala jsem proč. Ve škole má vlasy vždy upravené, ale když jsem na jeho krku spatřila jeden velký flek, tak mi všechno došlo. „Čau..... Potřebuješ něco?" zeptal se mě, šibalsky se usmál a olízl si spodní ret. „Jo potřebuju, ale od tebe rozhodně ne!" křikla jsem na něj a on se jenom zamračil. „Tak co v tom případě potřebuješ?" „Promluvit si s Marcusem." řekla jsem a on mi uvolnil cestu k nim domů.

Martinus za mnou zavřel a zavolal na Marcuse. „Maci!" „Co je!? Teď nemůžu mám něco rozděleného." zakřičel. Martinus se začal potichu smát a koukat se na mě. „Toho honění můžeš nechat. Přišla ti Nicol." řekl a teď se už smál nahlas. Neubránila jsem se a smát jsem se začala taky, ale né tak nahlas jako on.

Hned seběhl schody dolů. A jenom se na mě koukal. Vidím dobře? To je poprvé co vídím Marcuse se červenat. No nebudu lhát, ale je roztomilý když se červená. „Ehmm.... Ahoj." řekl a tím i prolomil to trapné ticho co mezi náma panovalo. „Ahoj.... Musím ti něco říct...." řekla jsem.
„Já půjdu k sobě." řekl Martinus. Marcus jenom kývl. „Ehmm.... Nepůjdem ke mě?" zeptal se mě a na ústech mu přistál úšklebek. „Dobře" řekla jsem. Chytl mě za ruku a rychle mě vedl do jeho pokoje.

Vím na co myslí. Je nadržený takže nevím jestli si s ním normálně promluvím, no ale zkusit to můžu.

Vešla jsem do jeho pokoje a Marcus za náma zamkl. „Promiň. Mám tu bordel." zašeptal mi do ucha a následovně ho i zkousl. „To nevadí." řekla jsem mu a otočila se k němu čelem. Marcus využil příležitosti a přitiskl se mi na krk. „Ehmm... Marcusi? J-já nevím jestli...." „Pššš...." zašeptal. Naši chvilku přerušilo zvonění mého mobilu. Byla to Beth.

„Ano?" řekla jsem do telefonu. Něco mi do toho mobilu mlela, ale já se celou dobu soustředila na Marcuse. „Řekla jsi mu to už?" uslyšela jsem v mobilu. „Snažím se." odpověděla jsem a hovor típla. „O co se snažíš?" řekl a hned naše rty spojil v jedny. Hned jsem se odtáhla a řekla „Na týden jedu s Beth stanovat." Celkem se zarazil. „A-aha" Jako fakt mi na to řekne jenom toto. „Už budu muset jít" řekla jsem mu, taky jsem byla trochu zaražená, čekala jsem nějakou reakci. „Počkej" křikl a přitáhl si mě k sobě. Cítila jsem jeho horký dech. „Neodcházej. Prosím." koukala jsem se na něj a potom se jen zasmála. „Dobře." odpověděla jsem a záčala ho líbát. Hned začal spolupracovat a to se mi líbilo. „Na toto nikdy nezapomeneš." řekl a přitom se už zbavoval mého úplného tílka.

Ahoj, takže tu máme další kapitolu. A omlouvám se, že je celkem nudná, ale musím se dopracovat k zápletce. 🙂😇

Takže doufám, že se vám líbila a u další kapitolky. Ahoj. 😘😊