Just A Girl [Marcus & Martinus] -Dokončeno-

~17. Kapitola 💛

NICOL

Stála tam maličká holčička, která měla upletené dva francouzské copánky. Byla roztomilá. Koukla jsem se na Tinuse a čekala na to co řekne. „Ehmm... Nicol, toto je moje mladší sestřička Emma. Emmo, toto je Nicol...” chtěl mě představit, ale Emma mu skočila do řeči.
„Tvoje holka?” zeptala se. Trochu mě ta její otázka zaskočila. Koukla jsem se na Tinuse a čekala na to co řekne, nevadilo by mi, kdyby řekl že jeho holka jsem. Spíš by mě to potěšilo. Svůj pohled jsem měla upřený na Tinuse a čekala na jeho odpověď. „Ehmm...” koukl se na mě a stiskl mi ruku. „Ano...” řekl a usmál se. Úsměv jsem mu opětovala a obejmula ho.
„Jdem na horu?” Pošeptal mi do ucha a lehce mě plácl přez zadek. „Fuj.” řekla Emma. Nad tím jsem se musela zasmát. Chápu ji. Ze začátku mi to ani nevadilo, ale teď to dělá mnohem častěji a trochu mi to začíná vadit.

Vzal mě za ruku a chtěl mě dovézt nahoru, ale Emma nás přerušila. „Ehmm... Tini? Tam bych nechodila.” řekla a zamračila se. „A proč?” stihla jsem se zeptat dřív než to stihl Tinus. „Marcus tam má zase tu holku.” řekla a povzdychla si. Ale přesto, že tam je to holka mě Tinus vedl nahoru. Cukla jsem sebou. „Nezůstaneme tady?” zeptala jsem se tiše. Tinus trochu zesmutněl a zeptal se. „Co budeme dělat?” „Ehmm...” „Zahrajeme FIFU?” zeptal se s jiskřičkama v očích. „Ehmm... Já... Nikdy jsem to nehrála.” Usmál se na mě a zapl tu hru.

Nikdy jsem ji nehrála, jenom vím, že existuje a že je to hra o fotbalu. Toť vše.

„Varuju tě předem. Nevím jak se to hraje."
Zasmála jsem se a sedla si na zpátky na pohovku. „Neboj se. Já tě to naučím.” Ušklíbl se. „A nebo já.” radostně křikla Emma, která stála s náma v obýváku. „Emmo!” křikl Tinus.
Asi mu zníčila jeho plány. „Ty si se mnou nikdy nehraješ!” křikla a utekla pryč.

„Ty jsi ten nejhorší bratr Martinusi!” řekla jsem ironicky. „Nejsem!” „Jsi.” řekla jsem a políbila ho na špičku nosu. Políbil mě zpátky, ale tentokrát na rty. Miluju ten pocit, cítit jeho hebké rtíky na těch mých. „Budete teda hrát tu FIFU nebo ne?” zeptal se Marcus, který stál asi pět metrů od nás, kde se tu vzal? „Klidně si ji zahrajte vy dva. Já se budu dívat.” řekla jsem a mile se na oba dva usmála. Marcus mi poděkoval a zaújmuj místo mezi mnou a Tinusem.

Mezitím co kluci hráli zazvonil Tinusovi mobil.
„Někdo ti volá.” řekla jsem a chtěla mu podat telefon, ale Tinus byl pořádně zabořený do hry. „A kdo volá?” zeptal se mě, ale pořád se soustředil na hru. Koukla jsem se na displej a viděla jméno. „Ehmm... Nějáký Daniel.” hned po tom co jsem mu to řekla spozorněl. Vzal si ten mobil a odešel do jinačí místnosti.
Netrvalo dlouho a už se vracel zpátky. „Promiň Nicol, ale budu muset tak na dvacet minut odjet.” povzdychl si. „A-aha. A kam jedeš?” „Tím se netrap. Řeknu ti to někdy jindy.” oznámil mi a odešel. Povzdychla jsem si a zpátky si sedla za Marcusem.

„Zahraješ si to se mnou místo Martinuse?” zeptal se mile. „Radši si to zahraj s tou tvojí...” odmlčela jsem se, protože jsem nemohla najít správné slovo, které by tu blbku se, kterou mě podlevedl nazvala. „Hele klídek. S ní si to zahrát nemůžu, protože už je pryč a ani by to se mnou nehrála!” křikl. „Tvůj problém.” šeptla jsem, ale on to asi slyšel, protože se ironicky zasmál. „Super.” prskl.

Oba jsme ztichli, ale on to ticho prolomil. „Jak je to teď vůbec mezi tebou a Tinusem?” zeptal se tiše. „Ehm... Proč tě to zajímá?” „Víš... Příjde mi to trochu komické. Před několika měsíci si mi brečela na rameni, že tě můj bratr znásilnil a teď se tu s ním vykusuješ a spoustu jiných věcí.” dořekl, zasmál se a já nevěděla co říct. Vlastně má pravdu. Ale já jsem se do něj zamilovala. „Ehmm... Lásce neporučíš.” šeptla jsem. „Takže lásce? Jsem zvědavý jestli toto budeš říkat třeba i za tři měsíce.” zasmál se mi. „Jak to myslíš!?” „Ty jsi snad blbá... Pokud sis nevšimla tak si ještě před tebou vedl spoustu jiných holek domů. Každý den měl jinou. Vám to typuju, tak maximálně na měsíc nebo na dva.” řekl hnusně. Tak to jsem fakt nečekal. Na nic jsem se nezmohla a jenom jsem sklopila hlavu, držela jsem se aby jsem se tam nerozbrečela. Že by to Tinus jenom takhle myslel? „Copak?” zasmál se. „Snad si nemyslíš, že tě miluje.” zasmál se přez celý pokoj. Už jsem to nevydržela a jedna slza mi přece jenom ukápla. „Jsi najivní.” zase do mě rýpl. A dost! „Proč jsi tak hnusný!?” „Nejsem hnusný. Jsem realista.” řekl egoisticky.

Vztala jsem a šla jsem směrem do Tinusového pokoje. „Kam jdeš?” „Do Tinusova pokoje.” zamumlala jsem.

Vyšla jsem schody do druhého patra a vešla do Tinusového pokoje. Hezky mu to tu vonělo po popcornu, který měl položený na stole. Sedla jsem si na jeho postel. Netrvalo dlouho a už jsem slyšela bouchnutí hlavních dveří. Nejspíš se už vrátil. Ze spodu vycházely tlumené hlasy. „Kde je Nicol?” „Asi u tebe.” Po dokončení nejspíš Marcusovy věty jsem zaslechla vrzání schodů. „Aaa, tady jsi.” stál ve dveřích, zasmál se a sedl si za mnou na postel. Objal mě, ale já jsem mu objetí neopětovala. „Martinusi?” kladně na mě kývl hlavou. „Ty mě máš jenom do postele?” vydala jsem ze svých úst po nějaké té době. „Cože!? Ne!” odpověděl a políbil mě. „Proč si to myslíš?” prolomil polibek a zeptal se mě. Mlčela jsem a jediné co jsem udělala bylo to, že jsem ho znovu políbila, ale tentokrát intenzivněji. „Počkej! Mě to zajímá. Kdo ti takovou kravinu nakecal!?” křikl. Zahleděla jsem se mu do očí, ale jaksi jsem se v nich začala topit. „Marcus?” „Možná...” „Kretén.” sykl. „To si s ním ještě vyřídím!”

„Nemusíš to dělat.” „Musím.” řekl a usmál se. „Nikdo nebude mlýt o mně nebo o tobě sračky!” sykl. Jak myslí, ale aby to neskončilo tak, že ho Marcus zmlátí a potom bude škemrat o to, aby jsem mu udělala dobře, protože je zraněný! Jednou to skoro udělal.

„Kotě, pomatuj na to, že tě miluju a nikdy nepřestanu. Ať se stane cokoliv mysli na to, že jsi první a také jediná žena, kterou doopravdy z celého srdce miluju.” dořekl a objal mě. „Taky tě miluju.” řekla jsem mu a políbila ho na líčko. „Je to divný, ale můžu se tě na něco zeptat?” zeptala jsem se ho potichu. „Jasně” řekl a mrkl na mě. „No... Ehmm... Celkem by mě zajímalo, s kolika holkama...” pohled jsem sklopila dolů. „No... J-já ani nevím.” špitl potichu. „Aha.”

„Co kdyby jsme se koukli na nějáký film?” zeptal se mě asi po dvou minutách ticha. „Dobrý nápad.” usmála jsem se a lehla si na postel.

Takže tu máme konec další kapitolky. 😊☘
Budu ráda za komentáře a
doufám, že se vám kapitola líbila a u další. Ahoj. 😘❤