Just A Girl [Marcus & Martinus] -Dokončeno-

~8. Kapitola 💛

NICOL

Ležela jsem na břiše na Martinusové posteli a hlavu zabořenou do polštáře. Bylo to hrozné, všechno mě bolí. Věděla jsem, že to je kretén, ale že by dokázal i někoho znásilnit? No odpověď na tuto otázku už známe....

Já jsem se tam trápila a naopak Martinus si jen spokojeně nahlas oddychoval.

Snažila jsem se nevzlykat, ale nešlo to a jeden vzlyk ze mě přece jenom vyšel. „Nebul!” pošeptal mi do ucha a následovně ho i zkousl. „Kdyby jsi spolupracovala. Tak by jsi prosila i o druhé kolo.” řekl a zasmál se, ale mě to vtipné moc nepřišlo. Koukla jsem se na něj. Z mých očí šel vidět strach. „M-můžu se zeptat k-k-kolik j-je h-hodin?” zeptala jsem se se strachem v hlase a on se koukl na hodinky. „Kurva!” křikl a začal se oblékat. „Obleč se!” křikl na mě a hodil mi moje oblečení co se válelo po zemi. Vůbec jsem netušila co se děje. „Za chvilku tu je Marcus.” řekl a já už konečně pochopila co se děje.

Chtěla jsem vztát, ale nešlo to. Hned co jsem se postavila jsem spadla na zem. Já necítím nohy! Samozřejmě by se to neobešlo bez nějáke přiblblé poznámky „Jak vidím, tak jsem odvedl slibnou práci.” řekl a vyhoupl si mě do náruče. „Někdy dáme i druhé kolo.” řekl a já se začala klepat. „N-n-ne! S-s tebou nikdy!” jenom se na mě naštvaně koukl a pustil mě z jeho náručí. „Já jsem se tě, ale neptal.” řekl a odešel z jeho pokoje.

Já jsem tam jenom ležela na zemi a brečela. Tak toto až se dozví Marcus tak s něho asi velkou radost mít nebude.

***

„Nicol jsi v pořádku?” zeptal se mě ustaraně Marcus. „J-jo.” odpověděla jsem mu. Jenom se usmál a začal se věnovat mému krku. „Ale já ti nevěřím.” řekl a na krku mi za zanechal jeden flíček.

Prostě jsem už nedokázala zadržet ty slzy co se mi začaly vytvářet v očí a pár mi jich ukáplo. „Zlato? Děje se něco? Udělal jsem něco?” „N-ne. J-já jenom...”zase na mě hodil ustaraný pohled a obejmul mě. „Copak se děje? Mě to můžeš říct.” opět mě ujistil a políbil do vlasů.

Chtěla jsem mu to říct, ale bojím se a nevím jestli je park zrovna nejlepší místo. „N-nic se neděje.” řekla jsem a obejmula jsem ho. On mi obětí opětoval. „Už budu muset jít,” řekla jsem mu. „nechceš jít se mnou?” „Promiň, ale na dnešek už nějáké plány mám.” řekl a mě to zamrzelo.

*

Když jsem šla domů měla jsem svůj pohled celou dobu upřený do země a přehrávala si celou tu scénu co se stalo u Gunnarsenů.

Bylo to hrozné. A doufám že se to už nikdy nestane.

Při vzpomínce na to, mi ukápla slza. „Už zase bulíš?!” vyrušil mě velmi povědomý hlas. Hned když jsem ho slyšela, tak jsem ztuhla a nedokázala udělat jediný pohyb, dech se mi zrychlil a srdce mi začalo bušit jako o závod. Stála jsem tam a cítila, jak se ke mě přibližuje. Ruce si obvázal okolo mého pásu. „P-p-prosím ne.” šeptla jsem se slzami v očích a přemohla jsem se udělat jeden krok. „Pššš.... Neboj se.” řekl a otočil se směrem ke mně takže jsem mělo výhled do jeho temných očí. Hned se mi přisál na krk. „Co kdyby jsme si to znovu rozdali? Ale tentokrát budeš spolupracovat!”

Když dokončil svou větu tak jsem si opět vzpoměla na včerejšek a nahrnula se do mě zlost. Využila jsem toho, že měl nohy od sebe a kopla ho do jeho rozkroku. Po celé cestě se rozlehl jeho křik a já jsem se zmohla utéct zpátky domů. Nejraději bych šla za Beth a všechno ji řekla, ale jela s rodiči do Osla.

Co budu dělat?

Otočila jsem klíčkem v zámku domu a tím odemkla dveře. „Kde jsi byla?!” křikl na mě taťka. „Ehmm.... J-já j-jenom.... Ehmm...S-spala jsem u Beth.” odpověděla jsem mu, ale po dokončení mojí věty mi připadalo, že se naštval ještě víc. „Takže u Beth. Volal jsem jejím rodičům a ti mi řekli, že jsou pryč. Takže jak mi toto vysvětlíš? Víš jaký strach jsem o tebe měl?” jenom jsem tam stála, ale po chvilce jsem ho obejmula. „S-spala j-jsem u M-marcuse.” Špitla jsem. „Myslíš toho kluka který si tě tu nedávno vyzvedl?” zeptal se a já němě kývla. „Nicol, ale příště mi musíš zavolat. Hrozně jsem se o tebe bál.” řekl a z oka mu ukápla nezbedná slza. Kývla jsem a znova ho objala.

*

S tátou jsem sledovala fotbal a u toho jsme se hrozně přežírali. Bylo to super, úplně jsem zapomněla na Martinuse a vůbec mi to nevadilo. „Nicol a jak to teď s tím Marcusem máš?” zeptal se mě a já jsem vůbec nevěděla co tím myslí. „C-cože!?” „Už jste spolu... No... Jak to říct....” To snad ne. Stalo se to čeho jsem se obávala. Taťkovy trapné otázky. „Bože!” „No co. Mě to jenom zajímá.....” řekl a já se držela, aby jsem tak neprskla smíchy. On si jenom začal hrát na uraženého a oznámil mi „Někdo ti volá.” „Kdo?” „Marcus” řekl, podal mi mobil a usmál se na mě.

Příjmula jsem hovor a zamířila si to do mého pokoje. „Ahoj zlato” řekl a mě se na obličeji vytvořil úsměv, prostě miluju když mi tak říká. „Ahoj. Stalo se něco?” zaptal já se ho. „Jo stalo.” křikl na mě a já jsem se v ten moment lekla. „Můžu si tě za deset minut vyzvednout u tebe doma?” zeptal se mě. Z jeho hlasu šel slyšet vztek. „Ehmm... No dobře.” řekla jsem mu a zavěsila hovor.

Taťkovi jsem oznámila, že budu u Marcuse a on souhlasil, což mě celkem zaskočilo, ale co už. Než si pro mě Marcus přijel, tak jsem s taťkou dokoukávala fotbal.

Po domě se rozezněl zvonek a já jsem šla otevřít. Ve dveřích se oběvil celkem dost naštvaný Marcus a vedl mě k němu do auta a následovně ho i nastartoval a jel. „Ehmm.... Jsi v pohodě?” zeptala jsem se tiše. „Ne nejsem!” křikl a já se lekla. „C-co jsem udělala?” „To by jsi měla vědět sama, ne?” řekl uraženě, když nejednou zastavil před jeho barákem.

Uchopil moje zápěstí a vedl mě k Martinusovi do pokoje. „Proč?” vypustil ze svých úst. „C-c-co s-se děje?” „Však jsme spolu jenom chvilku.” Řekl a začaly se mu po lících kutálet slzy. Slzy jsem mu utřela a následovně jsem ho i políbila, ale on polibek rozbil. Ukázal na roh pokoje kde se nacházelo moje spodní prádlo a já už pochopila co se děje. On si myslí, že jsem ho podvedla. Neudržela jsem to a začal jsem brečet taky. „M-m-marcusi.....” „Co se děje? Já jsem ti věřil. Myslel jsem, že mě miluješ, ale ty jsi využila situace, kdy jsem nebyl doma a vyspala ses s mým bratrem!” začal na mě křičet. Nezbývalo mi nic jinýho než ho uklidnit a vysvětlit mu celou situaci.

Takže konečně tu máme další kopitolu. Jak jste si mohli všimnout tak jsem změnila cover na totu knížku. Takže doufám, že se líbí. 😁❤

Doufám, že vás tota kapitola nenudila a u další. Ahoj. 😘😊