Japan [Riren]

4.

Je to, ani ne, deset minut co chlapy odjeli, neznámo kam. A já tu sedím, v křesle, v tureckém sedu a propaluji nohy pohledem. Ticho v místnosti je zabíjející. Ale jak mám kurva navázat řeč s dospělými lidmi, o kterých nic nevím, a kteří jsou z jiné země s jinou kulturou?! Kurva, to nejsem já! Nadechnu se a vydechnu. Klid. Hlavně neříkej nic, čeho bys mohl litovat. A nezačínej jako první!

Ale ono to nejde! Jsem ukecaný typ člověka! Někdy je lepší, když držím jazyk za zuby a někdy zas, se nikdo jiný, dozví spoustu věcí, které bych nikdy nikomu neřekl. Řeknu pravdu. Je toho hodně co média neví. Jak už jsem jednou zmiňoval, jsem bi. Bisexuál. To snad všichni chápou, ne? Nebo, že jsem neměl ani jeden doopravdický romantický vztah. Pár jich bylo, ale byli se mnou jen kvůli slávě a penězům. Ale.. vlastně by se jeden našel. Můj vztah s Christou. Bere mě takového, jaký jsem. Není se mnou kvůli penězům a slávě. To na ní miluji.

Domem se rozezní zvonek. Podívám se směrem, kde by měl sedět můj otec. Podívá se na mě. Jen pokrčím rameny a sklopím pohled k nohám. To vážně musel pozvat, jeho, známí?! Nebo to byla jen náhoda? Heh, na náhody nevěřím...

Hluk který se začínal v chodbě, u vchodových dveří, končil bůhví kde v domě. Křičeli jeden přes druhého. Rozeznal jsem dva jazyky. Němčina a japonština.
Tak za prvé, nechápu vůbec proč tu jsou lidi z Německa.
Za druhé, co tu chtějí, ti co stojí za vchodovými dveřmi.
A za třetí,.. proč mě jednou nenechají volně dýchat?!
Zavírání dveří a kroky mířící zpátky do obývacího pokoje, by nikdo nepřeslechl. Ani hluchý ne.

,,Máš tam návštěvu, Erene." Podívám se na něj. ,,Slyšel jsem.." mile se na něj usměju. ,,Nech je  tam, za chvíli je to přestane bavit," ,,Neměl by jsi za nima jít?" Nedá mi pokoj. ,,Jak jsem řekl, nech je tam, přestane je to bavit. Mezitím si najdou jinou prácičku." Pohodím rameny. Nechápavě se na mě podívá.

,,Věř mi. S tímhle tím žiju od malička,"