To mi nemůže udělat! Nemůže mi říkat co mám a co nemám dělat. Jsem dospělý, nebo aspoň v Německu... Naštvaně kopnu do kufru a lehnu si na postel. Zamuchlám se do peřiny a hlavu schovám pod polštář. Přemýšlím nad tím, co na Leviho ječel.
Nemá se ke mě přibližovat a už vůbec se mě nesmí dotýkat. Nesmysl! Nemůže mu jen tak říct, co smí a nesmí. To prostě nejde! Vždyť je Levi dospělý, může dělat co chce. Nemusí poslouchat mého tátu. Tak jako Farlana, toho také neposlouchá.
Někdo zaťuká na dveře. ,,Erene, mužů dovnitř?" Levi! ,,Jo!" Křiknu, ale hlavu z pod polštáře nevytahuju. Proč taky? Je mi na nic. Otevření a zavření dveří se ozvalo pokojem. Chvíli se nic nedělo. Po chvíli si sedl vedle mě na postel, začal mě hladit po zádech, které jsem skrýval pod peřinou, a začal zvedat polštář. Podívám se na něj, když ho zvedne. Slabě se usměje.
Rozpláču se. Nevím z čeho, vážně že ne. Jen to na mě asi dolehlo. Rozchod s Christou- ano.. po tak dlouhé době...-, Farlan s Kennym a pak táta. Celkově táta. Přitulím se k němu a ruce mu obmotám okolo pasu. Levi mě začne vlískat ve vlasech a občas mě políbil na čelo. Já si to užíval.
,,Erene?"
,,Hmm..?"
,,Co si o mě myslíš?"
,,Vážně to chceš vědět?"
Kývne.
,,Nenávidím tě," podívám se na něj. Slabě se usmál.
,,Také tě nenávidím." Špitne a políbí mě.Polibek mu s radostí oplácím. Možná by to mohlo zajít dál, ale to by nesměla máma zaklepat na dveře s tím, že nám nese čaj a nějaké sušenky. Mě přinesla zelený a Levimu zas černý čaj a sušenky cookies. Nejlepší! Tohle dělá vždycky, když mám hodně blbou náladu. Pak odešla, prý nebude rušit.
Sedl jsem si pořádně a opřel se o zeď za mnou. Levi mě napodobil. Přitáhl jsem si k sobě hrníček s čajem a talíř s cookies. Levi mě objal okolo pasu, ja si položil hlavu o jeho rameno. Cítím se klidně. Hodně klidně. Je to nádhera.
Aniž bych se Leviho zeptal, jsem sáhl po notebooku a zapl film. Ano.. byl německy, ale stáhl jsem k všem filmům japonské titulky. Neměl jsem co dělat, tak jsem prostě stáhnul ty titulky. Nejen pro Leviho, ale také i pro mě, bych si mohl pořád opakoval japonštinu.
ČTEŠ
Japan [Riren]
RandomCelých osmnáct let si mě a matky nevšímal. Dělal jako by jsme neexistovali. A pak najednou 'BUM', chci svého syna do péče. Z ničeho nic. Byl jsem na něj naštvaný. Jsem dospělý! Bohužel, život mi nepřál. Dospělost v Japonksu je ve dvaceti let. Takže...