Japan [Riren]

19.

,,Oi, pojď se převlíknout, ať už můžeme začít."

Ač nerad, jsem se rozešel k Levimu. Z ruky mu vezmu ramínko, s dívčí uniformou, a odejdu se převlíknout. Že já radši nezmínil něco jiného. Třeba ten oblek. To by bylo nejlepší.

Sundám si tričko a vyměním ho za tričko od uniformy a s kalhotkami udělám to samé. Jenže místo kalhot mám sukny. Podívám se na sebe do zrcadla. Něco mi chybí. A to něco byl jakýsi šátek. Dobrá... Modro bílá uniforma s červeným šátkem okolo krku. Super.

Vylezu z kabinky. V tom se nedá chodit! Nechápu jak v tom holky můžou chodit! Vždyť je to úplně něco (pro mě) jiného! Gott... Začnu tahat sukni níž a níž. Prostě hrůza! Nějak dojdu k Levimu, který kouká na čistě bílé plátno. Chvíli jsem stál, půl metru za ním a nevěděl, jestli ho můžu oslovit nebo ne. V tuhle chvíli se ho bojím. Nevím co se mu honí hlavou- jako pokaždé. Bojím se, že ho vyruším u něčeho, co ho rozzlobilo a já bych ho jenom rozzlobil víc.

,,Levi?" Oslovím ho. Zabručí cosi jako odpověď, poté se na mě otočí. Sjede mě pohledem od hlavy až k patě. A takhle několikrát. Nebyl bych to já, kdyby se mi do tváří nehnal červený odstín. ,,Není to vůbec špatné..." Řekne a mávne rukou k plátnu. Přejdu do prostředku plátna a podivám se na něj. Stál za foťákem a prst měl na tlačítku- takže kdykoliv mě mohl vyfotit a já si toho nevšiml. Jen ať se tohle nestalo. Prosím...

Po několika hodinách focení různých pózách a na jiných plátnech, jsem se dočkal přestávky- nebo konce konce focení. Chvíli jsem stál za Levim a koukal na něj a sám sebe jsem se ptal, co mě na něm přitahuje. Nebo proč mě to přitahuje. Odpověď byla vždy stejná. Tajemný. Levi není kdokoli jiný, je něčím výjimečným a já nevím čím! A že mě to deptá. A sakramensky moc!

Radši se otočím a jdu se převléknout. Problém je, že já si na tu uniformu, zvykl. Nevím jak se budu cítí, až si vezmu na sebe zase džíny. Povzdechnu si a první si sundal tričko. V půlce, mého, převlíkání vletěl někdo do ateliéru. Slyšel jsem křik. Klučičí.

,,Levi! Můžeš mi říct, proč doprdele, nezvedáš telefon?!" ,,Kruci Farlane! Vždyť jsem ti říkal, že dneska máme něco naplánu!" ,,To je mi jedno--!" ,,Nikdy mezi námi nic nebylo! Pochop to!"

Mezitím co ti dva se tam hádali, já se převlíkl a vylezl z kabinky. Tím jsem na sebe upoutal pozornost. Levi měl neutrální výraz a k tomu zabíjel pohledem. Druhý kluk, s bledě žlutými vlasy, mě zabíjel pohledem od začátku. A jedna dívka s dvě zrzavo-hnědými culíky mě svlékla pohledem. To je trio, vážně...

,,Kdo jsi?" Zavrčel, nejspíš, Farlan. Nebo jak se jmenoval. ,,Eren. Eren Jaeger," odpovím a koukám se mu do očí. Neuhnu pohledem. ,,Co tady chceš?!" ,,Levi mě fotil. Dělal jsem mu modela." Už se znovu nadechoval, když v tom ho přerušila holčina. ,,Farlane, neříkej, že nepoznáš nejhezčího a nejznámějšího modela!" Zněla naštvaně. Podíval se na ni. Zamračil se nejdříve na ni, pak na mě.

Tady to bude ještě na dlouho...