Japan [Riren]

56.

Když jsem si šel pro třetí zmrzlinu, tak se otevřeli dveře. Dva hlasy. Tátův a Hanji. Určitě má nějaké nové informace! Zavřu mrazák u ledničky a vykouknu do chodby. Oba dva pozdravím. Táta mi nadiktuje dvě kávy a jednu s dvěmi lžičkami cukru- ta je pro Hanji. Začnu vařit vodu na kávu a mezitím si připravím hrníčky s kávou. Mezitím si otevřu kyblík a začnu pomalu užírat zmrzlinu. Když udělám obě dvě kávy, tak je odnesu do obýváku, kam si táta s Hanji sedli. Odnesl jsem jim to a šel si pro zmrzlinu a měl v plánu jít do pokoje koukat na další film - nevyšlo mi to.

,,Erene, můžeš sem na chvíli?" Zahuláká na mě táta a já, ač nerad, se otočím a jdu zpátky za nima. ,,Ano, tatínku?" To tatínku, jsem si nemohl odpustit, táta si jenom povzdechl a podíval se na mě s vážným výrazem. Zarázím se. ,,Děje se něco?" Táta ani Hanji nemůžou vědět, že jsem se s Levim rozešel. Ale zato Levi se baví s Hanji, takže teoreticky, by jí mohl zavolat a říct jí to. Ale to je velká kravina.

,,Budu muset odletět na dva až tři týdny do Ameriky." ,,Proč?!" Podívá se na Hanji a pak znovu na mě. ,,Nařídil mi to ředitel nemocnice. Sám nevím, co tam budu dělat." Posune si brýle na nose a smutně se na mě usměje. ,,A-ale.. c-co tu budu sám dělat? Pořádně to tu ještě neznám a-a...--" tentokrát promluví Hanji. ,,Klid Erenku, budeš bydlet u mě," mile se na mě usměje ,,sama jsem se nabídla. Hlavně nebudu tak sama... A k Levimu stejně nemůžeš..." Poslední větu řekne potichu, ale tak, aby jsme ji oba dva slyšeli. Táta se na ni překvapeně podívá, pak i na mě.

,,Jak jako že nemůžeš? Já myslel, že budeš odporovat, že půjdeš k Levimu." Smutně se podívám na palce u nohou a zašklebím se. ,,Levi odjel do vedlejšího města... A samotného u něj doma by mě nechal." Několikrát zamrkám, abych zahnal slzy. Podívám se na tátu pak i na Hanji. Táta měl překvapený výraz - až naštvaný a Hanji se na mě jenom smutně usmála, ale v jejich očích jsem viděl, že mě bude podporovat za každé situace.

,,A.. kdy odjíždíš?" ,,Zítra ráno," ,,Takže nebude vadit, když jsi půjdu teďka sbalit potřebné věci?" Oba dva zavrtěli hlavou. I se zmrzlinou se rozejdu ke mě do pokoje, kde si sbalím potřebné věci a sejdu schody. Hanji už na mě čekala u dveří a povídala si s tátou. Když mě zaregistrovala, tak se na mě, od ucha k uchu usmála. Úsměv jí oplatím a začnu se obouvat.