Japan [Riren]

30.

,,A co třebaa... Bonsai?" Řekne Levimu a já k nim potočím hlavu. Začne vytahovat několik různých stromků a pokládat na zem. Oba dva ustoupí trochu do zadu, aby si je mohli lépe prohlédnout. Levi nehne ani prstem. V tu chvíli vypadal jak socha- bez legrace.

,,Já ti nevím Petro... Bonsai je hodně náročný na pěstování... A hlavně.. kam bych ho dal?" Vezme Leviho okolo ramen a přitiskne si ho blíž k sobě. Zamračím se. Co to dělá?! To se Levi nebude bránit, nebo co?! A proč žárlím?! Nic s ním nemám! Kurva! ,,Na zahradě máš, jak skleník tak i zimní zahradu. Tam bys ho dal," řekne pyšně. Levi natočí hlavu od ní a trochu se odtáhl. ,,Já ti nevím.." ,,Levi, věř mi!" Levi mlčel. Neodpovídal jí. ,,Ty.. ty mi chceš říct.. že.. ž-že mi nevěříš?!" Vyjede po něm. ,,Ne! To tak není! Já.. já jen.. že, do skleníku a do zimní zahrady skoro nechodím... Tam bych chcíply hnedka, co bych je tam dal..."

Zdá se mi to, nebo.. Levi má strach? Petra se na mě poočku podívala. Škodolibě se na mě usmála a přitáhla si Leviho blíž a nezapomněla ho políbit na rty. A Levi? Ten nic neudělal. Jen překvapeně koukal na Petru. Otočím se zády k nim. Ne, nebudu brečet! Stejně s Levim nic nemám, tak nevím, proč mě to tak rozhodilo. Udělám dva kroky do strany k růžím. Doprdele! Proč zrovna růže?! Sklopím hlavu a pořádně se nadechnu. Neviděl jsem přes slzy v očích, vůbec nic. Jen šmouhy.

Někdo mě popadl za zápěstí a začal mě táhnout k východu. Všechno se to stalo tak rychle, že jsem nestačil vnímat. Slyšel jsem jenom Petru, jak se omlouvá. Levi mě posadil do auta a i připásal. Potom se rukama opřel o má stehna. Koukal se mi zpříma do očí. Když jsem si chtěl šetřit slzy, tak mi je utřel Levi. ,,Le-vi.." ,,Psst, všechno je v pořádku," zašeptá a políbí mě na rty. Polibek byl hladový ale také jemný. Jeho rty byli hebké sladké jak dvě třešně. Jsou dvakrát tak lepší, než jsem čekal. Ani ve snu takové nebyli.

Odlepil se odemne. Zabručím. Chybí mi jeho rty na těch mých. Pohladí mě po tváři a usměje se. Úsměv mu oplatím. ,,Vydrž." Vyhoupne se ven z auta, zavře dveře a odejde zpátky do květinářství. Překvapeně se podívám na dveře, za kterýma zmizel.

,,Musím se někomu svěřit,"