Japan [Riren]

28.

,,Co jíš? Nechci tě vzít někam, kde to jíst nebudeš," řekne a pohlédne na mě. Nad tím jsem nikdy nepřemýšlel. Jím vůbec nějaké japonské jídla? Žádné jsem nejedl, když nepočítám sushi- ale to už jedl každý. Kruci... ,,Je tu někde evropská nebo americká kuchyně?" Tentokrát jsem to já, kdo se podívá na toho druhého. Zamračí se na cestu před sebou

,,Nic takového tu není, ale je tu čínská kuchyně." ,,To zas nejím..." Zasténám a posunu se na sedačce níž. ,,A francouzská nebo italská kuchyně?" ,,Ne," ,,Vážně ne?" ,,Vážně ne." Posunu se ještě níž. Co je to za město, kde nemají žádný jiný výběr kuchyně?! Jsou tu i lidé, kteří japonskou kuchyni, nejí! Jak malé dítě nafouknu tváře a uraženě koukám před sebe.

Levi si vedle mě jenom povzdechl. ,,Ty jsi hodně rozmazlený, když jde o jídlo..." ,,Vielleicht..." Radši už nic neříkal. Buďto mi nerozuměl, nebo mi rozuměl a nějak to nekomentoval. První možnost je pravděpodobnější...

,,Erene... Teďka mám na tebe otázku." Zabručím na náznak toho, že může mluvit dál. ,,Proč jsi mě včera políbil..?" Koutkem oka se na něj podívám. ,,To je úplně stejná otázka, jako kdybych se zeptal, proč ty jsi políbil mě." ,, Já to udělal, protože jsi nedával pozor a pozoroval si mé rty, Erene..." Pousmál se. Dobrá.. tuhle válku jen tak neprohraji! ,,Oplata? Zaskavost za zaskavost?" Oba dva pozvedneme obočí. Já spíš jen abych dodal efekt, ale Levi vypadal trochu zmateně.

,,Takže.. teďka jsi mi, vlastně, řekl.. že se ti líbím... A trochu více... A v tvém pokoji, že sténáš moje jméno.. to jsem si vymyslel, chtěl jsem tě... Rozptýlit... Já nevěděl, že je to pravda."

,,Takže.... Jsi do té doby, než jsem reagoval, nic nevěděl? Ty sis to vymyslel i to že táta odešel do práce?!" Zakroutí hlavou. ,,S tvým tátou jsem se střetl, když odcházel z domu. Říkal něco že má v práci, naléhavý případ.. nebo co..." Pokrčí rameny a začne parkovat. Podívám se před sebe. To chci vidět, kde zaparkoval...

Zaparkoval před květinářstvím.