Ruku, kterou měl na mém zadku, mi dal před pusu. Chvíli jsem přemýšlel co mám udělat, než mi to došlo. Začal jsem se cucat a hrát si s nimi. Přestal ní honit a já zavrčel. Chybělo mi to tření. Ruku mi dal pod koleno a přehodil si ji přes rameno. Nechápavě jsem se na něj díval. Sklonil se. Ne, nezačal mi ho kouřit, ale začal mě líbat od kolena po tříslo a pak zpátky.
Vyndal prsty z pusy. Stáhl si ji k sobě a podíval se na mě. Jen jsem na něj povzbudivě usmál na náznak toho, že jsem a budu v pořádku. Úsměv mi oplatil. Když jsem ucítil tlak u vstupu, tak jsem se nesouhlasně zavřel oči a napl se. ,,Uklidni se," zašeptal a políbil mě pod ucho. Jen kývnu a pootevřel oči, abych na něj mohl prohlédnout. Políbil mě. Přestával jsem cítit tlak u vstupu. Necítil jsem první prst ani druhý s třetím prstem. S prsty kroužil nebo je roztahoval od sebe. Když si usmyslel, že jsem připravený až až, tak vytáhl prsty.
Do ucha mi šeptal uklidňující slova. Sem tam mě políbil na tvář, rty nebo na krk. Znovu ten nepříjemný tlak. Ale byl jsem uvolněný, díky rtům, které patřily tomu nejpřekládanějšímu člověku na světě. Levimu. Chtěl jsem boky přirazit proti němu, ale byl odemne oddělen. Podíval jsem se kam zmizel. Stál za někým, za kterým nikdy stát neměl. Za Farlanem. Ten se na mě slizce usmál. Odněkud vytáhl nůž a začal ke mě pomalu jít. Já se snažil odsunout co nejdál od něj, ale byl jsem v čele postele. Podíval jsem se za něj, ale Levi.. tam nestál. Vypařil se. Farlan té chvíle využil a zaútočil na mě. Nejdříve mě bodl do nohou pak do rukou. Jeho úsměv nemizel, spíš mi připadal ještě větší. Naposledy něco řekl a nůž mi zabodl do srdce.
MŮJ TY BOŽE! Posadím se na posteli a rozdychávám tu... Noční můru. Tohle se nemělo stát! Nemělo. Nikdy. Přitáhnu si nohy blíže k tělu. Je mi do pláče. A s boulí mezi nohami budu muset taky něco udělat. Ale když tohle vezmu stranou, tak mi pořád nejde do hlavy, to, co řekl. ,Leviho ho mi nepřebereš!'. Já mám strach se potkat znovu a Levim. Ale hlavně se bojím Farlana. Z toho budu mít noční můry ve dvanáct hodin odpoledne. Znovu neusu.
Už ne...
ČTEŠ
Japan [Riren]
RandomCelých osmnáct let si mě a matky nevšímal. Dělal jako by jsme neexistovali. A pak najednou 'BUM', chci svého syna do péče. Z ničeho nic. Byl jsem na něj naštvaný. Jsem dospělý! Bohužel, život mi nepřál. Dospělost v Japonksu je ve dvaceti let. Takže...