Japan [Riren]

5.

Ticho se rozlilo domem. Všichni odešli a já tu sedím, naproti tátovi a nevím co mám říkat.

,,Erene,.. vím že to je pro tebe těžké, ale pochop to.." podívala jsem se na něj. Vážně mě zajímá co vymyslí.. ,,Už jsem o tebe bojoval když ti bylo deset. Jenže to že jsi žil v Německu a já žil tady, v Japonsku, tak to bylo složitější," Hraje na city. A dost...

Povzdechnu si. ,,A-asi to chápu...." Uhnu pohledem. Vážně nemám na to se mu koukat do očí. ,,J-jen jsem měl strach... Proto jsem byl dost nepříjemný..." Uchechnul se. Překvapeně se na něj podívám. ,,Aspoň něco máš po mě..." Stoupnul si se slovy, že mi ukáže pokoj. Tak jsem, nerad, vstal a šel za ním.

Ukázal mi kde co je. V přízemí toho tolik není. Obývací pokoj. Kuchyně. Jedna pracovna - obydlená mým tátou. V druhém patře toho bylo patrně více, než v přízemí. Jedna ložnice a dva pokoje pro hosty. Heh.. už jen jeden... Koupelna a další neobydlené místnost. Možná bych si tam mohl udělat "odpočívací" místnost. I když můžu nazvat jako odpočívací místnost pokoj, ale to nevadí. Aspoň budu mít dvě. A táta to určitě pochopí...

,,Přemýšlím, že z té neobydlené místnost udělám další pokoj pro hosty..." Stál jsem uprostřed místnosti a táta mezi dveřma. Podívám se na něj. V očích mu uvidím, co jsem u mámy nikdy neviděl. Otcovskou lásku. Nechápu proč, ale.. viděl jsem jí tam. Ale byla to jen milisekunda.

,,A co takhle.." podívám se z táty z okna, ,,..já bych si nechal tenhle pokoj a zařídil bych si ho podle sebe a ty bys pak nemusel shánět věci, co jsou v pokojích pro hosty," Ticho. To bylo jediné co bylo slyšet. Kroky mířící ke mě. Šel rychle ani pomalu, tak akorát. Zastavil až vedle mě a podíval se stejným směrem jako já. ,,Erene, nevím jestli je to dobrý nápad.." otočím se čelem k němu. ,,Tati, už nejsem malý a takovéhle věci si dokážu zařídit!"

Nějakou tu chvíli na mě koukal. Nejspíš vedl vnitřní boj. Po nějaké poraženě povzdechl. Koukal jsem na něj a začal se usmívat. Tak přeci ten pokoj budu mít! Jen potřebuju tátův souhlas. ,,Dobrá... Nechám ti tenhle pokoj, ale dokud si ho nezařídíš úplně, tak budeš spát v pokoji pro hosty!" Přikyvoval jsem. Tak přece mi jenom věří!

Huráááá!!