Japan [Riren]

37.

Rychle ho políbím na rty a čekám co se bude dál. Usmál se a já se nezmohl mu neoplatit úsměv. Vešel do obývacího pokoje a já šel za ním. Černý gauč s bílím nebo červenými polštářky, tak i křesla vedle gauče. Prosklený stolek před gaučem. Na proti gauči černobílá skříňka a na ní stála velikánská televize. Ale nejvíc mě zaujali zarámované fotografie na zdi a potom také knihovna od podlahy ke stropu- ani jedno jediné místečko, nebylo prázdné.

,,Mami. Strýčku." Začne Levi a já pohledem zabloudím ke gauči ke seděli, ti dva. Ale zarázím se, když se na nás otočí žena (ten muž mě tolik nezajímal, jako ta žena). Také si mě prohlížela, jako já ji. ,,Erene?" V jejím francouzském přízvuku, byl znát trošek strachu. ,,Kuchel?" Vztala a šla ke mě. Objala mě a nemohla odpustit mi nerozcuchat vlasy. ,,Ty jsi mi, ale vyrostl." Usmála se, když se trošku odtáhla. Úsměv jí oplatím.

,,Kuchel, ty ho znáš?" Mile se usmála mým směrem, pak mě odtáhla do křesla, co nejdál od dveřích a co nejblíž k sobě. ,,Ano. Znám jeho mámu... Milá to žena." Podívá se na muže vedle sebe pak na Leviho, který nic nechápal. Levi se mile i zmateně zeptal, jestli něco nechceme. Káva. I já si ji dal. I když mi ji nechtěl zprvu udělat, ale udělal jsem jenom psí kukuč a vyhrál jsem.

Nastala diskuze. Co tu dělám. Proč tu jsem. A co mám s Levim, na to se neptala Kuchel ale Kenny- podle toho co jsem zjistil. Na to se Levi objevil ve dveřích a odpověděl za mě. ,Chodíme spolu'. Kuchel se usmála od srdce a začala nám gratulovat, ale Kenny vypadal jako, by mě chtěl zabít. Když rozdal všem kafe, tak mě políbil na spánek a odešel do druhého křesla. Nastala divná chvilka. A když říkám, že divná chvilka, tak to hodně divná chvilka. Napětí stále rostlo a rostlo, až by se dalo krájet.

Další na seznamu, kdo mě nemá rád. Farlan. Petra a Leviho strýc Kenny.