Japan [Riren]

8.

,,Christa? Ta.. ta se má skvěle..."

,,Mami.. nezníš zrovna dvakrát přesvědčivě..."

Povzdychne si. To už něco znamená. Něco špatného.

,,Mami.. co ti řekla?"

,,Řekla mi něco v smyslu... Jestli má vůbec smysl chodit s někým, kdo je tisíce kilometrů od ní..."

,,Tak nad tím jsem vůbec nepřemýšlel..."

,,Heh.. není se co divit. Teďka máš jiné starosti."

,,Asi.. bych jí měl zavolat, že ano...?"

,,Bylo by to dobré..."

Povzdychnu si.

,,Tak já ji jdu zavolat."

,,Dobře zlatíčko, držím palce.. a ty mi také drž palce. Jdu vyhrát nad domácím násilím..."

Na konci věty se trochu zasmála a já s ní.

,,Dobře, budu. Měj se."

,,Papa zlatíčko."

Típnu hovor a jdu najít v kontaktech Christu. Mám ji mezi oblíbenými, takže jsem ji našel hnedka. Tak jo.. nádech výdech. To dáš! A neříkej že nedáš! Vytočím jí.

JÁ TO NEDÁM!

,,Erene? Děje se něco?" 

Vzala to hnedka. To vážně seděla u toho mobilu a čekala, až jí zavolám? Nebo mi chtěla volat? To je teď úplně jedno...

,,Potřebuji s tebou mluvit."

Tak. A je to tady.

,,Povídej,"

,,Možná jsi nad tím ještě nepřemýšlel, ale..."

Nastalo ticho. Šlo slyšet jen ticho. Ale ticho zachvilku nahradil Christin hlas.

,,..ale... Možná bude lepší.. když.. když..."

Rozbrečela se.

,,Psst, Christo klid... Klid.. pokud se chceš rozejít, tak klidně, i když to dělám nerad, ale bude to tak lepší... Přece jen.."

Nádech výdech.

,,..jen jsme od sebe tisíce kilometrů, takže to pochopím."

Klepal se mi hlas. Neměl jsem daleko, od toho začít brečet. Dělám to strašně nerad. Trhá mi to srdce.

,,Jak..?

Oddechla si.

,,Možná to bude lepší... Jak jsi řekl... Jsme od sebe tisíce kilometrů, tak proč být pořád spolu... Vztahy na dálku vždycky nevydržely."

,,Takže... Kamarádi..?"

Musel jsem se ujistit.

,,Kamarádi,"

Přes telefon, jsem poznal, že se usmála. Pak jsme si volali další půl hodiny a řešili kraviny, které jsme řešili do posud.