Japan [Riren]

53.

Už jsme s Levim spolu přes půl roku. Jsem s ním šťastný- nebo aspoň ze začátku to tak bylo. Věnoval se mi vše co mohl, ale teďka, když navrhu, abychom někam jeli, tak to Levi odsouhlasí a na poslední chvíli to zas odvolá. Mám strašně divní pocit. Několikrát jsem se sešel s Hanji, jestli něco neví. Ze začátku nic nevěděla, ale slíbila mi, že mi bude dávat nové informace (pokud nějaké najde).
V tu chvíli jsem byl neskutečně vděčný za to, že se někdo takový jako Hanji, baví s Levim.

Něco málo přes měsíc mi dává nové informace. Ale buď to jsou takové normální, že jel nakupovat nebo do agentury, kvůli fotkám, nebo jel mimo město fotit s agenturou... Mimo město jel dvakrát za ten půl rok, to mi ještě řekl- ale poslední měsíc tam jel asi třikrát a mě se to nelíbilo. I Levi si toho všiml, když měl odjíždět, tak jsem byl protivný jak malé dítě. Třikrát jsme se pohádali a to jen díky kravinám, které Leviho rozhodily. Když jsme někam měli jet, tak jsem chtěl vypadat k světu a Leviho to strašně štvalo. Potom to bylo kvůli fotkám. Že se k němu domů, fotit nebude a bude se jezdit do agentury. To jsem nepochopil. A pořád to nechápu a další byli ty, že se chovám jak malé dítě.

Kvůli tomuhle jsme si zkazili krásnou chvilku, co měla nastat. Zeptal jsem se ho, co mu na mně tolik vadí, že to změním. Ale on mi to nechtěl říct. Tak jsme se tam kvůli tomu pohádali. Řekl mi něco, co jsem slyšet nechtěl. Něco, co mi nikdo jiný neřekl. To bylo poprvé, co jsem se kvůli hádce ve vztahu rozbrečel. Strašně mu vadí, že mě potkal a že by mě nejradši nepotkal. Na to jsem už odpovídat nemohl. To jsem si ze země pobral věci a šel spát do obýváku na gauč. Další den ráno se mi začal omlouvat, že to tak nemyslel, že to řekl jen kvůli hádce, kterou jsme zavedli. Celý den jsem mu odpovídal jenom ,hmm', ,ano' nebo ,ne'. Když si to chtěl vyžehlit, tak mě vzal na zmrzlinu, kterou tolik miluji. Ale nevzal jsem si jí. Byl jsem tak strašně naštvaný, že mi nevadilo když mě vyhodil před barákem. Nedal jsem mu pusu na rozloučenou, nic. Prostě jsem vystoupil z auta a odešel do baráku.

Teďka má Levi hodinu než odjede do vedlejšího města. Neřekl mi to. Nic a já mám v plánu se ho na to zeptat, až mě poveze domů z agentury. Prostě mu to vpálím. Proč mi to neříká a zeptám se ho ještě na jednu důležitou věc.

V autě bylo ticho. Ani rádio nebylo puštěné. Byl slyšet jenom motor auta- ani ten pomalu nebyl slyšet. ,,Levi?" Jenom zabručel na náznak toho, že vnímá. ,,Proč mi to neříkáš?" Znatelně zpomalí a podívá se na mě. ,,Co ti neříkám?" Také se na něj podívám. ,,To, že odjíždíš do vedlejšího města." Řeknu a zadívám se mu do očí. Auta za námi začali troubit. Jel až moc pomalu, ale mě to nevadilo, ani Levimu ne. ,,Jak to víš?" Pokrčím rameny. ,,Mám své zdroje." Znovu se podívám na silnici. Zrychlí. Takže se také začal dívat na silnici. ,,Chtěl jsem ti to říct." ,,Jo? A kdy?!" Podívám se na něj, ale on nespouští oči ze silnice. Neodpovídá. Takže mi to nechtěl říct nikdy. ,,Aha..." Zašeptám tak zničeně, že to snad ani není možné. Takhle zničený jsem nebyl.

,,Od příštího focení budu jezdit s tátou.." řeknu, on se na mě překvapeně podívá, ale já to nevnímám ,,..a mezi námi už nic nebude, Levi."