Japan [Riren]

10.

I když, nerad, jsem byl nucen udělat si ovocný čaj. Bez cukru. Ovocný čaje jsou až moc sladké, nechápu jak si ho můžou ještě sladit. Ble. Ale chci nikomu brát názor, vážně že ne. Jen mi to prostě nechutná...

Smích. Ženský smích a mužský hlas.  Bavili se. Zastihl jsem jenom 'focení', 'Levi' a 'časopisy'. Nechápal jsem o čem a o kom to hovoří. Možná probírají toho Leviho. Pokud jsem to dobře pochopil. S čajem v ruce jsem se vydal za hlasy. Jsem moc zvědaví.. vím... Ale co. Jsem ještě mladý, takže, psst. Mezi dveřma se zastavím. Na gauči seděla žena s hnědými vlasy v culíku a brýlemi na nose, vedle ní vysoký blonďák s modrými oči a s velkým hustým obočím a vedle blonďáka seděl muž menšího vzrůstu. S havraními vlasy, ve vojenském stylu, úzkými modrošedýma očima a přenádhernými rty.

Asi jsem se zamiloval.

Heh... Hloupost. Včera jsem se rozešel s Christou. Měl bych držet 'smutek', ale nedržím. Cítil jsem mezi námi takové to kamarádství, než vztah. A také jsme se k sobě chovali jako kamarádi. Haah...

,,Erene..." Ozve si otec z druhé strany místnosti. Použil japonštinu. Jo.. celou dobu na mě mluvil německy. Proč? Sám nevím. I když japonsky umím, ale to už odbíhám od tématu.

,,Tati, promiňte jestli jsem Vás vyrušil," omluvím se hnedka na začátku. Žena se usměje. Stoupne si a přejde ke mě. No.. ona nepřejde, ona přiběhne. Vezme mi čaj z ruky, položí ho na stůl a potom mě obejme. Pokud se lámání žeber bere jako objetí, tak jo, obejmula mně. Také bych jí chtěl obejmout na pozdrav, jenže při přimáčkla ruce podél těla.

,,Ráda tě poznávám! Jsem Hanji!" Trochu se odtáhne, ale pořád mě nepouští. ,,Páni, jsi hezčí než na fotkách..." Řekne. Troška červeně se mi dostane do tváří. ,,...Tak... Děkuji..?" Řeknu pravdu. Nevím jak se chovat. Je pravda, že v Německu, mimo rodnou vesnici, se chovali podobně jako.. Hanji... Jenže.. ona se chovala úplně jinak. Jako kdyby se chtěla spřátelit, ne kvůli slávě a penězům, ale kvůli tomu, aby měla nového kamaráda u kterého se může vyzpovídat. ,,..a také mě těší, Vás poznat," usměji se na ni. Zamračí se.

,,Jaké 'Vás'?! Hezky pěkně mi tykej!" Změna jejího chování se změnila rychle. Jako u mě, když se mi dá pod nos zmrzlina... Miluji zmrzliny. ,,Tak... Rád tě poznávám, Hanji," teďka se usmála od uchu k uchu. Vážně, my dva si budeme rozumět. ,,Vidíš že ti to jde!" Vypískala nadšením.

Já chci domů...

-Dneska by mohla vyjít ještě jedna kapitola. Ale nic neslibuju...

-Fantsi