Japan [Riren]

48.

Po úžasné akčičce v autě, focení u menšího vodopádku s menším jezírkem, jsme se vydali domů. Zase jsme zastavili v benzínce- kvůli mně- na jídlo a pak Levi jel rovnou domů. Nikdy nezastavoval. Ani když jsem potřeboval na záchod, tak mi pomalu nezastavil. Nezastavil mi na dvou benzínkách a na té třetí, už radši jo. Někdy dokážu být pěkně otravný člověk.

Po, neklidných, dvou hodinách, Levi vjel, pro mě, známého prostředí. Aspoň, že tak. Další hodinu sedět v autě bych nedokázal. Proč? Protože v autě se nic vzrušujícího neděje a sedět a nic nedělat je pro mě, někdy nadlidský úkol. Tak když jsem se nemohl pořádně hýbat, tak jsem se aspoň houpal do rytmu písničky nebo jsem Levimu vyprávěl své historky. Ať už trapné, srandovní či normální. Levi nademnou jenom kroutil hlavou a někdy mi i přišlo, že i někdy vím, nad čím přemýšlí. Stopro si musel říkat-, A s tímhle debilem chodím...'

Vážně mi to tak připadalo.

Na konci naší společné cesty, začal Levi parkovat před můj dům a já byl celý vysmátý. Vystoupím a podívám se naposledy na Leviho. ,,Kdy bude další focení?" Zeptám se. Podívá se před sebe. ,,Co třeba zas příští týden?" Jenom kývnu, pozdravím ho na rozloučenou, zavřu dveře a koukám jak Levi mizí v dáli. Jen pokrčím rameny a jdu ke dveřím. Zaklepu. Někdy bych měl tátu poprosit o klíče- vážně je potřebuju. Otevře mi dveře, pozdravím ho a už u vyzouvání bot, uvidím boty navíc. Ženské boty. Podívám se na tátu. Ten jen za mnou stál a pozoroval mě. Nic neřekl. Znovu se podívám na boty. Německá značka.

Máma. Prolítne mi to hlavou. Rovnou si to zamířím do obýváku. Seděla tam. Na gauči a cosi popíjela. Vypadala dost nervózně. Udělám dva nepatrné krůčky do předu a oslovím jí. ,,Mutter?" Podívá se na mě. ,,Gott von mir, Eren.." položí si úlevně ruku na srdce. Odloží hrníček na stůl a rozejde se ke mě. Obejme mě a já ji objetí oplácím.

-,,Mutter?"- ,,Mami?"