Japan [Riren]

22.

Tichým domem se ozvalo otevírání a zavírání dveří. Opřu se zády o dveře a sjedu, podél dveří, na zadek. Nohy si přitáhnu k tělu a čelo položím na kolena. ,,Herrgott, Herrgott, Herrgott, Herrgott." Začnu opakovat jedno a to samé. ,Pane Bože'. To jsem nemohl udělat! To jsem neudělal!

,,Erene, jsi to ty?" Ozve z domu. Táta! Na něj jsem úplně zapomněl! Krucinál! ,,J-jo, jsem to já," křiknu po něm na zpátek. Nemohu mu říct, co se stalo! A on to na mě pozná! Krucinál! To jsem to dopracoval! Haaah...

Kroky mířící ke mě. Z přízemí. Nejspíš byl v pracovně. To je ještě lepší! ,,Tak jaké bylo focení?" Kroky trochu ztichly. ,,Dáš si něco k pití?" ,,Vodu..."
Zvednu se, ale vůbec se mi nikam nechce. Nejradši bych si zalezl do postele se zeleným čajem s chipsy a pustil si nějaký film. Nejradši bych si pustil nějaký horror. 'IT' nebo 'The Nun'. Slabé- ale účinné, pro mě.

Vyzul jsem se a vydal se za tátou do kuchyně. Na lince ležela sklenička s vodou a v konvici se vařila voda. Na lince ležely dva hrnečky. ,,Dělám ti i čaj, pokud to nevadí," otočí se na mě. Zakroutím hlavou. ,,Vůbec ne... A pokud to nebude vadit.. zalezu si k sobě do pokoje," chabě se usměju a loknu si vody. Poté, co si loknu vody, mi dojde, že jsem celý odpoledne nepil, tak do sebe hodím celou skleničku vody. Vodo. Vodičko. Tolik si mi chyběla...

,,Jistě, určitě musíš být unavený, po focení, že?" Jenom kývnu a dám skleničku do dřezu. Pak jí umyju- i když jí stejně neumyju, ale což. Táta zaleje pytlík s ovocnou příchutí a listy zeleného čaje. Dá do hrníčku lžičky, poté mi můj čaj podá. Teďka si mě pořádně prohlédl. Zamračil se a položil dlaň, na moje čelo. Poté jenom zakroutil hlavou a vypařil se z kuchyně.

Chvíli jsem tam stál, než jsem se zapamatoval a poté odešel ke mě do pokoje, zalést do postele pod deku s čajem. Také jsem to tak udělal. Poté si přitáhl notebook na klín a pustil si 'The Nun'. Stmívalo se. Ale kdyby byla větší tma, tak by to bylo lepší. Ale večer si pustím nějakou komedii- pokud si nebudu volat s mámou nebo Christou. Když nad tím tak přemýšlím... Tak bych se měl někomu svěřit... Dobrá... Nechám si to proležet v hlavě, poté ji zavolám, pak jsem se plně věnoval filmu.