Triples (M&M)

ℹ1ℹ

,,Magnusi, jak ti vyšel ten domácí úkol?" Přišel ke mně do pokoje můj mladší bratr se sešitem v ruce. Pokynul jsem na něj, aby mi ho podal.

,,Ty to asi moc nechápeš, co?" Uchechnul jsem se, když jsem se podíval na Tinusovi výpočty. Jen zakýval záporně hlavou.

,,Tak si sedni." Povzdechl jsem si a Martinus si sedl za můj psací stůl, abych mu to mohl vysvětlit. Na takové věci jsem byl vždycky chytřejší já.

,,Agr.. To je na houby!" Zanadával Tinus, když se znova pokusil vypočítat příklad. A opět mu vyšel špatně.

,,Ne, tvůj mozek očividně šel na houby, protože kdyby jsi dával pozor, tak to tady zkrátíš a tady nenapíšeš místo mínus plus." Ukázal jsem na jeho chyby.

,,A k čemu mi to, do háje zelenýho, bude?" Odfkl si.

,,Tobě asi k ničemu, ale bylo by fajn, kdyby ti nezakrněl mozek a ty si, až budeš opravdu hodně slavný, vzpomněl na to, že nemáš brát drogy." Zasmál jsem se a sedl si zpátky na postel, kde jsem byl do té doby, než Martinus přišel.

,,Vždyť víš, že já takovej nejsem." Uklidnil mě. ,,A teď vážně, je vůbec něco, co neumíš?" Zeptal se a úsměv mi z tváře rychle zmizel.

,,Mít rád holky..." Povzdechl jsem si a tentokrát už i Martinusovi se úsměv ztratil. Nestačil jsem se ani nadechnout a už mě drtil v objetí.

Já vám to vlastně ještě neřekl, že? Prostě jsem gay. A jsem z toho fakt špatnej, protože nechci být gay... Ale jsem si na 100% jistý. Představa, že se někde ocucávam s holkou.. Bleh! Ne, děkuji pěkně.

Martinus byl první, komu jsem se o tom svěřil. Nevím proč, ale nějakým způsobem mu věřím nejvíc. Marcus už to samozřejmě ví taky, ale tihle dva jsou jediní.

,,Magu.." Povzdechl si Tinus. ,,Nevím proč to pořád bereš, jako něco špatného. Pořád jsi to přece ty a to nikdo nezmění." Stál naproti mě a držel mě za ramena.

,,Ale né každej to bere v pohodě! Vzpomeň si na to, jak reagoval Marcus. Celej den se mi vyhýbal." Rozhodil jsem rukama do stran a tím setřásl ty Tinusovy, které mě nějakým způsobem znervózňovaly.

,,Ale Marcus byl blb, sám to přece potom přiznal, že se k tobě zachoval jako vůl. Tak mu to prosimtě odpusť." Zase ke mně přistoupil blíž, ale já ustoupil. Nemám rád s někým blízký kontakt. Ikdyž je Tinus můj.. Bratr. Jo, bratr.

,,Nemám mu co odpouštět, Martinusi, to já jsem ten špatnej, to on by mi měl odpustit." Zašeptal jsem a svezl jsem se zády po skříni na zem. Zase jsem je cítil. Slzy. Jsem ubřečenej jak malá holka. Třeba to k tomu, že jsem teplej, patří.

,,Posloucháš se vůbec? Ty jsi neudělal nic špatného! Já i Marcus by jsme tě milovali, i kdyby jsi byl, co já vím, třeba zoofil. Chápeš to?" Čupl si přede mě a obdaroval mě tím jeho nejupřímnějším úsměvem. Potom si mě vtáhl do objetí a zašeptal: ,,Už nikdy nechci slyšet něco o tom, že jsi špatný, ano?"

,,Promiň." Zahuhlal jsem přes vzlyky do jeho mikiny a ještě jednou ho pevně stiskl. On mi nějak nevadí.

Jo jo
Bylo mi trapný tady nechat jen prolog, takže tady je první kapitola
😘😘😘
Lya❤