Triples (M&M)

ℹ25ℹ

Vešel jsem do svého nového pokoje, který měl na nějakou dobu představovat můj domov. Když jsem se rozhlédl, tak jsem by překvapen, velmi nemile překvapen.

Pokoj připomínal vězeňskou celu. Byl tu stůl s židlí, na kterou bych se snad bál sednout, že se podemnou propadne, stůl naopak vypadal jako takový ten, který, ať se snažíte, jak se snažíte, prostě nerozmlátíte.

Postel vypadala jako kámen, celkově ten pokoj byl laděný do šeda. Okno mělo zvenku mříže, aby se asi nikdo nedostal ven, ani dovnitř. Jinak byl pokoj téměř prázdný.

Celkově to působilo dost depresivně.

,,Moc si na takový luxus nezvyklej, možná tě totiž přeřadí do třetího stupně." Řekl ten chlápek, co mě sem přivedl, a já se málem zajíkl. Luxus!?

,,Jak jako do třetího stupně?" Zeptal jsem se.

,,Ta je pro nezvladatelné děti." Odfrkl si a odešel. Samozřejmě za sebou zavřel dveře, ale nemyslím si, že je zamknul.

,,Já nejsem nezvladatelný!" Zamumlal jsem si pro sebe, což on už samozřejmě nemohl slyšet.

Přešel jsem k posteli a sedl jsem si na ní. Nepletl jsem se, je tvrdá jako kámen. Výhodnější bude asi spát na zemi. Zvedl jsem se a přešel jsem k oknu. Pohlédl jsem ven, kde si zrovna nějaké děti hrály. Vypadaly šťastně.

Jedna holčička se zrovna rozběhla k nějakému muži, asi k tátovi. Ten si jí vyzvedl do náruče a zatočil s ní. Donutilo mě to se usmát. Vždycky jsem si přál dceru. Malou princeznu.

,,Pane Gunnarsene? Máte návštěvu." Ozvalo se z ničeho nic ode dveří. Okamžitě jsem obrátil pohled a spatřil jsem dvě roztomilá očka. Hned jak se za opatrovníkem zavřeli dveře, tak se mi vrhnul do náruče.

,,Já chci domů!" Zakňučel jsem mu do ramene. On mě trochu víc stiskl, ale ne nějak nepříjemně, naopak.

,,Klid, to bude fajn, za chvíli budeš doma, udělám pro to všechno, to ti slibuju." Šeptal mi do ucha. Trochu jsem se odtáhl, ale jen tak abych se mohl dotknout jeho krásných rtů. Zvláštní, že tohle dokáže tak krásně uklidnit.

Hola!
Dneska možná bude víc kapitol, ale uvidíme.
😏😋😏
Jinak doufám, že se máte dobře.
😍😘💕
Lya❤